SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Musel jsem si to album zase po dlouhém čase pustit a kouzlo se opět dostavilo. Už tehdy v roce 1994 jsem si ho zamiloval a stále mě to nepustilo. Teď při "She Is Suffering" opět mrazení v zádech.
J. Rose: Vždy potěší „být inspirací“ a pokud někdo tvrdí opak, tak hrubě kecá. Takže jsem rád, že jsem mohl být jedním z podnětů k tomu, aby vzniklo něco lepšího, než to jsem sám zplodil, a to z přibývajícím křížky na krku potěší ještě více :-).
Už léta si tvořím seznamy, co bych chtěl poslouchat, resp. co jsem už dlouho neposlouchal. Na seznamu, který vznikl začátkem 2023 byla i celá diskografie MSP a tu jsem nakonec dal až na konci května 2024. Teď to všechno tak nějak pěkně kliko dohromady.
Merez: Souhlasím, "This Is My Truth Tell Me Yours" je pro svou nakažlivou melancholii další vrchol MSP. Pokud bych však musel určit naprostý vrchol mezi „Biblí“ a „Pravdou“, tak celkem bez váhaní, ale s těžkou hlavou vyberu tu „Bibli“, přestože opravdu není nejlepší reprezentativní hudební vzorek MSP hudby na rozdíl od „Pravdy“.
Ja by som ešte rád dodal, že hoci prvotná etapa Maníkov s Edwardsom bola výborná, pre mňa osobne dosiahli vrchol za 10/10 páni v roku 1998 s albumom "This Is My Truth Tell Me Yours" - dokonalé dielko :)
subeer: Tak nějak jsem předpokládal, že zrovna ty se ozveš. Věř tomu nebo ne, ale vlezlá myšlenka sepsat o tomhle mimořádném hudebním díle nějaký text se mi v hlavě usadila v době, kdy jsem dočetl poslední slova tvé skvělé recky na album Gold Against The Soul. To už je sice pěkných pár let dozadu, ale tam se ten nápad opravdu zrodil. Po více než dekádě, se kruh nakonec uzavřel. Dík za nadšené popsání tvého osobního prožitku s touto deskou.
A není vůbec zač. Pěkný dárek by měl člověk občas dostat jen tak, bez ohledu na roční období a datum v kalendáři:)
Tohle výborný čtení bych mohl prohlásit za velmi pozdní vánoční dárek nebo za velmi včasné narozeninové překvapení. Kdo by taky pořád chtěl dort s narůstajícím počtem svíček, který čím dál tím více vypadá jako příprava na zádušní mši.
„The Holy Bible“, naprosto zásadní položka v mém posluchačském vývoji. MCM za neuvěřitelné peníze, ušetřené z brigád a učňovských výplat, zakoupeno v tehdejším Popronu Megastore na Jugmance při sklonku onoho léta. Těžký „Made in Japan“ walkman a autorádio otcova vozu na dlouho neotáčely nic jiného. Stránky slovníku, jak i J. Rose píše, se svého času protáčely jako mlýny v Holandsku. Po všech (ne)možných stránkách je toto album naprosto fascinující studijní materiál (to včetně studia sebe sama), který má intelektuální přesah do současnosti (a obávám se i do daleké budoucnosti).
Toto není jenom kolekce 13 písní, ale bez mála šedesáti minutový pohovor, který vedete sámi sebou o tom, jak moc milujete svůj život. Žádný prostor pro klišé, jenom precizní psycho melodický rockový doprovod, který osvobozuje od upřímného, zraňujícího, tupě levičácky podaného kázání zmateného vlastního JÁ.
Děkuji za tento článek, vůbec by mě nenapadlo, že by tu někdo mohl vytáhnout podobný hudební trumf s takovou úžasnou grácii. Nic mi nebylo, ale je mi líp, protože tohle mi opravdu udělalo radost.
MSP jsou moje srdcovka a potom, co vydávají Mediabook CD s demo bonusy, taku už kupuji jenom je, protože mi pořád mají, co nabídnout.
„The Holy Bible“ bezchybný monolit bude, asi už navždy mírným úkrokem, mimo jejich standardní hudební výrazivo a sama kapela přiznala (po vydání následovníka „Everything Must Go“), že psaní další Bible by je nespíš zahubilo. Kdo ví? Na světě nebylo nikdy příznivějšího klimatu pro další elegii.
Litograf (dlaň složená do mířícího koltu vyvedeného svorně v kamufláži vlajek USA a CCCP) k 20 letům vydání „The Holy Bible“ u mě je a bude vyvěšen na četném a viditelném místě.
Také děkuji za připomenutí, krásně napsáno.
Meresz: Upřímně ti děkuji. Jsem rád, že ti to udělalo radost. Chlapci (naprosto všichni) v redakci mají obří přehled, pokud jde o metal a tvrdou rockovou scénu.
Já na hudební články a recenze nejsem a ani zdaleka tu mapu neznám tak jako veteráni z MP, ale přeci jen mám ve svém soukromém řebříčku kupu oblíbených desek napříč žánry. Pokud se objeví vhodná příležitost (třeba výročí), nemám problém svému oblíbenému albu věnovat maximum.
Som príjemne prekvapený, že si niekto spomenul na týchto Velšanov. Vďaka za nesmierne vyčerpávajúci rozbor tejto výbornej nahrávky, dozvedel som sa veľa nových informácií.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek