CHROME CELL TORTURE - Ibiza
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
bohuš
"Věc, jejichž jediným smyslem jsou peníze"
Veľmi pochybujem, že táto nahrávka bude to, na čom sa PL zahoja.
Dnes, v práci na pozadí, poslechnuty obě verze za sebou.....a obě jsou fajn. Starší je "důstojnější"; nová zase kurevsky baví. Takže 1:1, budu se vracet k oběma - vítězem je posluchač.
Dnes som si vypočul 2x pôvodnú nahrávku a toto nove vydanie jej zvukovo/produkciou/výkonmi nesiaha ani po členky. Sorry PL...
Za to tá nová prerábka bratov Cavalerovcov (nie SEPULTURY!) má baví omnoho viac ako pôvodný brazílsky kanál. Konečne sa to dá aj počúvať.
Pl
Někde jsem četl, že nemají práva na ty původní desky, tak to vyřešili takto
PL
pôvodná verzia je stále dostupná, pre mňa tieto prehrávačky nemajú absolútne žiaden zmysel.
Alba Sepultury, Paradise lost a "Pink floyd" verze 2023 jsou sice značně diskutabilními počiny, přesto pro znalce "původní předlohy" přinese několik překvapujících momentů. Těch pozitivních je výrazně více.
Nečekaně mě ty letošní předělávky baví všechny.
Jo, díky, reklama to je retro jak prase, včetně s nutným macho klišé (v současné době nejspíše už nekorektním), ale tak to měli mazlíčci (tehdy pouze obojího pohlaví) rádi.
Tak letos to narozdíl od roku 2011, kdy vznikala recka původního alba, vygooglit jde.
Je to reklama na autorádia Clarion.
https://youtu.be/aTdFujnCI2M?feature=shared
Nebyl:-) V recenzi Icon je chyba. Měl to být japonský Pioneer;-)
Důsledek téhle recenze bylo, že jsem si přečetl i recenzi na původní album a pídil se po netu (pravda ne moc dlouho) po zjištění kdo byl skandinávský výrobce viz. Když pár měsíců po vydání „Icon“ zazněl v jedné televizní reklamě na autorádia jistého skandinávského výrobce spotřební elektroniky úvodní klávesový motiv z „Embers Fire.
Byl to (ex-Jap.) SENCOR? Ty tehdá letěli jako top.
Teď už bychom to snad mohl odhalit nebo pokud někdo najde na reklamu link, tak bych se opravdu rád podíval.
Původní verzi „Icon“ mám hodně rád a bylo to úplně první album PL, co jsem slyšel a vlastně důvod, proč jsem s kapelou za dobře až to teď.
Na netu jsem dal tu 30 a nějak mě to neuráží a ani moc nevzrušuje. Pokud by to na CD - 30 vyšlo s nějakými bonusy, upravenou fešnou grafikou (jinak ten 30 obal je super) >>> rozšířeným bookletem s ohlasy na původní vydání atd…(nic, co už někdo neudělal X-krát), tak by to nemusela být marná investice.
Jinak jako vzorný příklad hodnotné vytuněné původní verze bych uvedl RUSH–2112 (1976) z roku 2012- To DVD s komiksem je boží.
S tím zvukem bych neřekl, protože to nezní moc nařachaně "moderně". Mně osobně asi taky více sedí původní zvuk, ale i v rámci redakce zaznělo, že zemitější novinka zní lépe, přirozeněji.
Mně by to dávalo mnohem větší smysl, kdyby se jelo i turné Icon. Což tady už vlastně taky zaznělo.
Dalas: Taky mě to napadlo, ale Icon se dá pořád normálně koupit, kdežto první Vader byl ještě tak před rokem a půl úplně nedostupný. Pak se nějakým zázrakem objevilo pár původních cédéček, takže teď to asi ve dvou obchodech koupit jde. Ty Cavalerovce jsem neslyšel, ale tam bych tom víc rozuměl kvůli původnímu kanálovému zvuku. Kdežto Paradise Lost už byli s Icon na svém (prvním) vrcholu. Zas na druhou stranu se nedá mluvit o nějakém vyschnutí inspirace u PL, protože jejich diskografie jede kontinuálně pořád dál. Ještě mě napadlo, jestli jádrem pudla není technologie, prostě nějaký parametry, který jsou dnes líp dohromady s tím, na čem se hudba většinou poslouchá...
no dobrá, tak ne přímo Sepultura, ale Cavalera Conspiracy, je v tom nějaký rozdíl?
Přesněji řečeno Cavalerovci
https://arrowlordsofmetal.nl/cavalera-re-recorded-version-morbid-visions/#:~:text=%E2%80%9CMorbid%20Visions%E2%80%9D%20and%20%E2%80%9CBestial,and%20mastering%20of%20both%20albums.
"Po Brazilcích SEPULTURA se k tomuto rozhodnutí dopracovali i britští PARADISE LOST. "
...niečo mi ušlo? Kedy SEPULTURA znovunahrala nejaký svoj starý album? :)
"protože se prý nešlo s firmou Earache domluvit na reedici původní nahrávky"
No a tady to nejspíš bude úplně stějný případ
Pane jo, jak k tomuhle přistoupit? Po prvním (a asi posledním náslechu) - jo, šlape to dobře, původní mystický opar trochu chybí, ale netahá to za uši, nezčubili to jako třeba Manowar, když "předělali" svá klasická alba, ale moc nechápu důvod, proč Paradise Lost "Icon" vůbec znovu nahrávali. Zvuk to má prakticky stejný, aranže až na malé výjimky taky, kdybych to slyšel někde jako podklad v hospodě nebo na mejdanu, vůbec by mě nenapadlo, že je to nová verze. Takováhle "nová verze" mi jediná smysluplná přišla u VADER, kteří udělali "Ultimate Incantation" k výročí znovu pod názvem "Dark Age", protože se prý nešlo s firmou Earache domluvit na reedici původní nahrávky a ta stará už byla na nosičích nedostupná. Navíc ta nová nahrávka Vader zní výrazně jinak než původní. Ale "Icon 30", která je prakticky totožná? Jo, kdyby vydali třeba koncert, kde se přehrává celé "Icon", to by bylo něco jiného. Jenže to by musel Nick trochu víc zamakat...
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.






Vložit diskusní příspěvek