ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem rád, že se tu objevila takováto pěkná recenze. MP si takové určitě zaslouží.
Je v ní spousta nestrojeného respektu, ale i nestrojené (a oprávněné) kritiky, či nepříjemných otázek, což je, po nedávném zdejším „fartoutu“ (volná alegorie na jeho obsah, modří asi budou vědět), skutečně osvěžující čtení k ranní černé kávě.
Pokud by tomu Noisy dal i 4.5 bodu, tak tu neřeknu ani píp (a myslím, že ani SW), ručička barometru dojmů to holt výš nevytáhla.
Já jsem to tu před časem ocenil na 7.5 a myslím, že už asi výš nepůjdu. Každopádně SW nám opět rozdal klíče do 10 komnat svého prog-zámku a celková exkurze stála (a pořád stojí) za to se na ono místo vracet.
Je dobře, že se SW neřídí „prokamarádoismem“ a dělá to, co se líbí hlavně jemu, pro některé posluchače to nemusí být příjemné, ale od toho jsou umělci, aby nabízeli něco, co my uniformní individua, nečekáme.
P.s. Nakonec i ten druhý pohled nedopadl, bodově, tak špatně, jak se na první „shot“ tvářil.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.






Vložit diskusní příspěvek