BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klasika v danom obore. 10/10
Chápu, že v dnešní době se tohle prostě jednoznačně doporučit ani nedá, ale tak to z tvého textu ani nevyznívá. Naopak jsi to dilema hezky popsal. A u mě je to takový trochu zásah do vlastního života, protože jako kluk jsem běžně pomáhal u domácích zabijaček, zabíjení a kuchání prasete přihlížel, míchal krev a plnil jitrnice. S dědou zabíjel a stahoval králíky. Tehdy běžný kolorit života na vesnici a je ještě dost lidí, co podobně fungují i dnes. A příliš to nikdo neřeší. Já už dnes jsem jinde, zabít myš co mi vlezla do dílny jsem nezvládl. Ale pokud to někdo dělá běžně, zřejmě už to ani jako nic brutálního nevnímá a nevšiml jsem si, že by to okolí nějak moc řešilo. Ale stačí tohle jednání natočit na kameru, a najednou to budí šílené pohoršení. Možná trochu zvláštní, jak ten svět funguje.
Noisy: Čoveče to fakt netuším. Psal jsem článek tak, aby to nevypadalo, že film vyloženě doporučuji. Kanibalové se doporučit prostě nedají.
Na netu se válejí hlavně verze, kde schází krátká scéna s nosálem. Nechápu proč zrovna nosál, ale je to tak.
Kombinace té působivé hudby s kucháním zvířat je strašně zvláštní. Vnitřně víš, že to funguje, ale zároveň si člověk uvědomuje, že to není úplně v pořádku.
Když jsem si teď film v rámci rešerší připomínal, u těch inkriminovaných scén jsem po očku čuměl do telefonu :)
Jinak dík.
Skvělé čtení. Já si pamatuju, že jsem tenhle film kdysi nedokoukal. Ne proto, že bych to nezvládal, ale koukali jsme na to někdy v roce 1991 na koleji na staré televizi z videa a byla to tak příšerná kvalita několikrát zkopírované VHS kazety, že se prostě nedalo :-) Pak už jsem to neviděl a docela by mě zajímalo, jak bych to dneska dával. Už podobné filmy fakt nemusím.
Yanomami
Niekoľko záberov kanibalskej hostiny začiatkom 80. rokov vyšlo v časopise 100+1 ZZ medzi fotografiami v reportáži o Yamomamioch z venezuelsko-brazílskeho pohraničia, keďže autori ich považovali za autentické. Kanibalizmus, ktorý sa v súvislosti s touto skupinou kmeňov spomína, bol v skutočnosti úplne iný a spočíval v konzumácii popola zosnulého člena v banánovej kaši ako vyjadrenie úcty (a v rámci príjmu viacerých minerálnych látok, ktorých je v pralese nedostatok).
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek