HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Článok fajn, prvý diel super, dvojka žiadna sláva, trojka ušla a za mňa je štvorka druhý najlepší diel. Neo s kačičkou :D
vďaka za článok...parádne čítanie, ako stále..
Otus: Hlavně, že sem chodíš :)
Mockrát děkuji.
Ohromnej dík za tyhle články! Na Metalopolis chodím už jen kvůli nim (a občas si přečtu i nějakou recenzi jako bonus). Doufám, že to vyjde i knižně, jako nějaké souborné vydání! ;)
Díky za pěkné reakce a odlišné pohledy na celou trilogii. Matrix jsem dlouho odkládal, protože mám pocit, že spadá do kategorie filmů, o kterých už bylo napsáno vše a ještě na tisíc různých způsobů. Nakonec jsem ale rád, že si ho mohu odškrtnout.
Příště to bude něco méně komerčního. Podstatně méně komerčního, abych byl přesný.
Film (filmy), které přesně vystihovaly ducha své doby. Všechny ty diskuse o tom, jak se stírá hranice mezi naším světem a světem v počítači, a kam to asi tak povede. Od "Já bych ty počítače a internety zakázala!" až po různé futuristické vize transhumanistů. Bylo to dost podobné, jako současné diskuse o umělé inteligenci. Taky nikdo nevěděl, kudy půjde další vývoj, ale každý na to měl názor. A do téhle atmosféry přišel Matrix, který přihodil pár, tenkrát taky módních, "metafyzických" až "spirituálních" narážek, celé to protřepal a zamíchal, a vznikl fenomén. Nelze samozřejmě opomenout herectví výborného Keanu Reevese v hlavní roli.
Matrix
Tak aspon vim, ze jsme stejne stari. :) Matrix byl ve sve dobe kult, dost dlouho se snad nemluvilo o nicem jinem. Pro moji generaci slonopravdu o zasah do cerneho. Pronikani pocitacu do bezneho zivota vsech bylo v te dobe v plnem proudu a tento snimek na to skvele reagoval. Opravdu film, jakych neni mnoho, s presahem do vsech stran. Dvojku a trojku povazuji za nastavovanou a nudnou kasi, Resurrection jsem nevidel. Opet skvela prace autora, strasne rad si tyto clanky ctu. Diky.
Zasvěcené, vyčerpávající shrnutí, jako vždy. Autor prostě zná, ví, umí. Shodou okolností jsem si ho nedávno zopakoval a znovu si uvědomil, že pro mě je Matrix uspokojivý pouze a výhradně jako trilogie. Je mi celkem jedno, jestli Wachowští měli celý příběh naplánovaný od začátku, nebo jestli Rel a Rev dodělali až na základě úspěchu jedničky, nicméně způsob, jakým premisu z prvního filmu rozvíjejí, stavějí na hlavu a svým způsobem popírají (hlavně funkci vyvoleného), se mi moc líbí. A přiznám se, že "jedničku" beru už dnes hlavně jako předkrm před hlavním chodem Reloaded a Revolutions.
Co se Resurrections týče, beru to jako podařený vtip, facka studiovému systému, ale samozřejmě i části diváctva. Mně osobně se líbí, nedávo jsem si ho taky znovu pouštěl, ale je to spíš dovětek. Poznámka pod čarou.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Vložit diskusní příspěvek