HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
666 International s Aldrahnem vládne, Vicotnik ho zvládá i napodobit, ale prostě je to nápodoba
Za chvíli tomu bude rok a nemohu se srovnat s Parvezem jako zpěvákem a nejviditelnější částí kapely.
On je geniální skladatel a instrumentalista, ale osobností není frontman.
Pokud bych je v DHG seřadil:
1. Aldrahn
.
2. Kvohst
.
.
.
.
3. Vicotnik
Je to prostě tak.
AOTY
Dodheimsgard platili za jedny z králů toho, čemu se na přleomu tisíciletí říkalo "avantgardní metal", a je celkem mind-blowing, že o 25 let později vévodí hromadě AOTY žebříčků, skrz které jsem se k desce dostal. Fantastická deska, "Abyss Perihelion Transit" po druhém poslechu nejsilnější track, ale vyzdvihl bych napříč deskou basu - termíny black metal a groove nejdou moc dohromady, DHG ale ukazují/e, že i BM může být groovy :-)
Keď posledné generácie muzikantov a skupín iba recyklujú, kopírujú a vykrádajú metalovú (resp. rockovú) históriu, musia im "staré" skupiny nakopať zadky so skvelými, výnimočnými a hlavne hudobne spravenými albumami. DHG, Esoteric, Swans, Cynic, Enslaved....
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Vložit diskusní příspěvek