BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přesně tak, je to jedna z nejlepších knížek SK a rozhodně se nenech odradit žvásty o debilním konci.
Být Tebou, tak se odradit nenechám!
Tahle kniha určitě stojí nejen za jedno přečtení. Pro mě se jedná o druhou nejlepší Kingovu knihu.
ja to jeste nedocetla(zrovna dneska jsem si ji byůakoupit v Luxoru)ale jak koukam na ty pripominky tak se mi to nechce ani docitat.ale dotedka sem do toho byla ponorena
heh debata proběhla už před třema rokama a dreckusova knížka pořád leží vedle mě na stole :o))
Ano, souhlasím s ítm, že je to skvělá kniha až na ten konec. Ale u většiny Kingových knih mi připadá, že konec je nesjlabší částí knihy.
mord: jojo, přesně, ten konec je tak debilní, že to až nejde.. nějakej posranej "démon", co se mu auto změní na "spřežení pekel".. ehm..
ale jinak jsem se celou knížku výborně bavil, dobré počtení..
veru tak odflaknuti koniec nie len v knizke ako sme uz zvyknuti. tak isto aj vo filme ale tam je toho odflaknuteho viac ako sme uz zvyknuti.
Aby se to nečetlo jedním dechem, když to má pouze "sest" stran :-))))
výborná knížka s odfláklým koncem
Okamžitě se po tom začínám shánět !!! ;)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek