TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se tak zpětně podívám na nadpis, tak si pokládám otázku, jaké anime typu šónen není „ryzí japonství“. Asi většina je přesně tím. Ale tohle je přeci jen trochu odlišné. Jak v přístupu k postavám, jejich motivaci, tak v konceptu světa. A o čem to je? O patnáctiletém klukovi, který má na solaru táhlo, kterým ze sebe může udělat lidskou motorovou pilu. Rozuměj z hlavy a rukou mu vyrostou motorovky a on může řezat vše kolem. Že to zní jako blbost? Přesně to jsem si říkal, když jsem tento narativ viděl u jednoho z nejlépe hodnocených seriálů minulého roku. A ono je to přeci jen trochu složitější a sofistikovanější.
A má to skvělou hudbu. Hlavní hrdina Denji je vlastně vnitřně vyprázdněný kluk s šíleným osudem. Poté, co pochoval rodiče, matka zemřela díky nemoci a jeho otec spáchal sebevraždu, mu zbyly jen rodinné dluhy, které musí splácet Yakuze. Vydělává si všelijak. Včetně toho, že prodal jedno svoje oko a varle jako náhradní orgán. A to nejen. Za mrzký peníz, který mu zajistí stravu na pár dní, je schopen pro pobavení mafiánů spolknout hořící cigaretu. Jeho největším snem je mít k jídlu chleba s marmeládou a případně holku, se kterou by mohl mít nějakou první sexuální zkušenost. Nic složitého. Ideálně alespoň hnětat dívčí prsa (hnětá bigbít, nikoliv prsa, přesto ponechávám - pozn. korektora). Tak jednoduché to je. Tak strohé a mělké. Nemá vzdělání, nemá přátele, nemá co ztratit a motivují ho jen ty nejnižší pudy. Je vyděděnec.
Současně Denji žije ve světě, ve kterém žijí démoni. Každý z nich ztělesňuje nějaký lidský strach a dle toho se určuje i jeho moc. Například Démon zbraní je jeden z nejmocnějších a démon rajských jablek moc silný není. V tomto světě existují i organizace, které démony loví. Od soukromých firem, jež se zaměřují na slabší kusy, přes Yakuzu až po vládní organizaci, která se specializuje na ty nejsilnější. Ne všichni démoni jsou ale nepřátelští. Někteří mají kontrakty s lidmi a propůjčují jim něco ze své moci. Vždy za to však něco chtějí.
Náš hrdina má jednoho takového démona jménem Pochito jako mazlíčka. Svojí vlastní krví démonovi zachránil život. Pochita je složité popsat. Představte si jezevčíka kříženého s motorovou pilou a tím nejroztomilejším kulatým pokémonem. Díky němu si Denji může přivydělávat i lovem démonů a splácet tak Yakuze dluhy svých rodičů. Jeho démon je vlastně to jediné, co má. Usíná s ním v náručí každý den. Je to jediný vztah, který má. Jednoho dne se stane událost, která Denjimu úplně změní život. Denji získá Pochitovo srdce a tím i jeho „motoropilové“ schopnosti. Začne se o něho zajímat úřad na lov démonů. Tam potkává nové lidi, budoucí kolegy v lovu s démony.
Příběh je překvapující. Když už tušíte, kam to celé spěje, stane se situace, která děj otočí na zcela jinou stranu. Autor původní mangy, Tacuki Fudžimoto, se nebojí zabíjet důležité postavy. A dělá to s grácií G.R.R. Martina. Současně každé z postav, které vstupují na scénu v Denjiho novém životě, dává silný background a rozehrává mezi nimi vlastně celkem jednoduché, ale velmi silné vztahy. U Denjiho stále vítězí jeho základní pudy patnáctiletého kluka, ve kterém se bouří všechny hormony, ale postupně se učí orientovat ve vztazích a vytváří si charakter.
Skvěle se tu pracuje s překvapením a tajemstvím. U některých postav od začátku víte, že nejsou tím, čím se zdají být, ale nechávají vás v nejistotě. Ačkoliv je počátek pomalejší a celý svět bizarní, tak to, jak s vámi bude v pozdější fázi děj cloumat ze strany na stranu, za to stojí.
Ještě bych rád řekl několik slov o hudbě. Ta se opírá o velmi nápadité basové linky a je mixem metalu, rocku, industriálu a to vše zabalené v typicky japonské dovádivosti a přehánivosti. Kensuke Ušio tu odvedl skvělou práci.
Sečteno, podtrženo. Příběh, který vás neustále překvapuje. Hrdina, který má potenciál se z úplného dna vypracovat výš, a to nejen co se týče kariéry, ale také vlastního charakteru, který si hledá, a vztahů, které buduje. Otevře se před vámi originální svět, ve kterém skvěle nadesignovaní démoni reprezentují lidské strachy. Je tu samozřejmě také spousta krve a gore tématiky. Včetně bizarních scén, při kterých Denji poprvé tiskne ženská prsa (to už je lepší - opět pozn. korektora) nebo mu při první francouzské líbačce ovíněná přítelkyně nablije přímo do pusy (již bez komentáře - pozn. korektora). A pokud budete pozorní, čeká vás spouta easter eggů na klasiky typu Pulp Fiction nebo samozřejmě Texaský masakr motorovou pilou. Takže si asi pořídím i mangu a nemůžu se dočkat druhé série.
Japonský Pygmalion s démony a motorovou pilou.
8 / 10
Japonsko, 2022, 4 h 49 min (Minutáž: 24–25 min)
Režie: Rjú Nakajama, Tacuja Jošihara, Tomomi Kamija
Předloha: Tacuki Fudžimoto (komiks)
Scénář: Hiroši Seko
Kamera: Teppei Itó
Hudba: Kensuke Ušio
Hrají: Toja Kikunosuke, Tomori Kusunoki, Šógo Sakata, Ai Fairouz, Šiori Izawa, Marija Ise, Karin Takahaši, Taku Jaširo, Kendžiró Cuda, Maaja Učida, Nacuki Hanae, Júja Učida, Saori Gotó, Jó Taiči, Daiki Hamano, Hinata Tadokoro, Hiroki Macukawa, Ken'iči Mine, Kóki Mijata, Kósei Hirota, Marina Inoue, Micutoši Šundó, Takahiro Hirai, Takaši Uezumija, Takuja Nakašima, Júki Sanpei, Haruo Sató, Sakuma Motoki, Takehiro Hasu, Jamato Kindžó, Jošihito Sasaki, Júki Tamai, Ken'ičiró Macuda, Kóiči Sóma, Norijuki Cujuki, Saki Kobari, Satoši Jamaguči, Takeši Hirabajaši, Júki Onodera, Džóko Kawagiši, Júko Tačibana, Júko Kaida, Ajumu Murase, Eri Saitó, Hironori Kondó, Mana Nakatomi, Jódži Ueda, Masao Komaja, Kozue Saitó, Jú Sasahara, Čikahiro Kobajaši, Sacuki Kokubu, Tadaši Mutó, Cujoši Kurosawa, Júko Ueda, Hiroko Kiso, Taiki Jamašita, Kengo Kawaniši, Hitomi Ueda, Ajano Hamaguči, Daiki Kadžimoto, Rjúiči Hirose, Šó Okumura, Takajuki Išii, Takumu Mijazono, Júsaku Hijama, Sara Macumoto, Hiroki Aiba, Takaši Macujama, Do Song, Micuki Nakamura, Šitan En, Kósuke Óniši, Hajato Fudžii, Reina Ueda, Šin'ja Takahaši, Hiroki
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.