V souvislosti s vydáním živáku "Livefires" (vyšlo 15. února 2023) jsem si uvědomil, že mi tak trochu "zapadla za gauč" poslední deska Švédů PREHISTORIC ANIMALS a na rozdíl od sólovky jejich leadra Stefana Altzara jsem ji zapomněl zmínit v Albových nadílkách roku 2022. Trestuhodné u desky, kterou považuji za nejlepší prog album roku 2022, že? Nezbývá tedy než napravit opomenutí a spáchat oslavnou ódu na třetí desku skupiny, která je současně druhou částí série "The Magical Mystery Machine".

PREHISTORIC ANIMALS jsou hlavně Samuel Granath (bicí a klávesy) a Stefan Altzar (vokál a kytary), kteří si své hudební začátky odbyly ve skupině POUND, aby se následně osamostatnili a zpočátku jako duo se vrhli za vlastní vizí hudby, kterou je možno charakterizovat jako heavy prog. Takto vydali v roce 2018 své debutové album. Po doplnění sestavy přece jen chtěli být víc než studiový projekt, už to jelo na plné obrátky a v roce 2020 tu byl první díl jejich "The Magical Mystery Machine", ve kterém se rozhodli hudebně zhmotnit svérázný sci-fi koncept, kde se zabývají jak myšlenkou konce lidstva a naděje na obnovu kdesi ve vesmíru, tak sběrem a hodnocením dobrých a špatných stránek civilizace. "Chapter 2" navazuje a děj se ještě komplikuje. Hudební stránka ale není žádné sci-fi, ani space rock tak jak ho známe od podobně tematicky zaměřených skupin. PREHISTORIC ANIMALS drží svou hudbu pěkně nohama na zemi, kombinují prog rock a metal, přidávají vstřícnou melodiku a zastřešují Stefanovým výrazným vokálem.

Když jsem kdesi četl o PREHISTORIC ANIMALS jako o pokračovatelích odkazu krajanů A.C.T, trochu mě toto srovnání překvapilo, protože A.C.T skončili někde u AOR a svou hravost a vzletnou melodiku, nastolující až příbuzenský vztah s QUEEN, utopili v artových aranžích. PREHISTORIC ANIMALS mají k podobnému přístupu daleko. Jsou mnohem přímočařejší a ostřejší ve využívání klasických rockových i metalových riffů. Jejich progresivita je poschovávaná v hrubě svižných postupech a vzletných sólech. A byť mají s A.C.T společný hravý nadhled, prezentují ho s nespoutaností až divokostí. Pokud tedy srovnávat s nějakými jejich krajany, asi bych raději sáhl po jménu ANDROMEDA, se kterými se dají vysledovat styčné body především v silovějším pojetí kytarové práce, která často bloudí v metalové výraznosti. Pomineme-li baladicky laděné momenty, je jejich hudba až rozdováděná. Zřejmě je to výsledek i jistého extravagantního prvku v nátuře frontmana Stefana Altzara. Nebojí se své vokální linky kroutit až do určitého pitvoření a dávat tak skladbám veselou a neklidnou auru. Ale nakonec je jeho projev stejně hlavně o příjemných melodiích, které vládnou vlídnou přirozeností a hladivě kloužou po progrockovém základu.

Hledání, v čem jsou Švédové jiní než ostatní, je zbytečné plýtvání času. Nejsou vlastně nijak překvapiví v jednotlivých hudebních postupech a ani melodické prvky nejsou nijak objevné. Síla jejich hudby ale tkví v perfektním skloubení všech složek dohromaby, ve vyvážení protikladů ostrých heavy kytarových riffů a vzletné prog rockové melodiky. Tím ukazují svou skladatelskou i interpretační sílu. Typickým příkladem budiž důrazný riff v "I Am the Chosen One (and I Like It)" v kombinaci s příjemně melodickým vokálním motivem. Doplňte o prog vyhrávky a sóla, nějaké to odlehčení, změny tempa a máte skladbu jako z učebnice, silnou a výraznou, ale ne banální, těžící ze stylových tradic, přesto nepostrádající osobitost. Současně na aktuálním počinu přibylo i příjemně hitových prvků, čehož může být dokladem singlová "Ghostfires", která hodně rychle zalézá pod kůži. A když až něžná "Pull Me In" doplní i baladickou složku, dlouho bych musem přemýšlet, co mi na tomhle albu chybí. Obzvláště, když i závěrečná "It's a Start, Not the End" není žádným zbytkovým materiálem, ale pestrým vyvrcholením a gradací celé desky.

Na "The Magical Mystery Machine (Chapter 2)" se PREHISTORIC ANIMALS podařilo dokonat cestu za vlastním specifickým projevem. A jestliže předchozí desky byly ještě z části zarovnatelné do zástupu jiných prog rock/metalových nahrávek, nyní už je cítit onen krůček vpřed, díky kterému Švédové vystoupili z davu. A svou roli udělal i perfektní zvuk a mix. I zde je oproti první kapitole cítit jistý posun. Stefanův hlas jako by se místy vznášel nad vaší hlavou a následně se s lehkým echem rozprostřel v mračném prostoru. Působivé.