Termín crossover je z minulosti trochu zprofanovaný, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Kapela, ve které se sešli titáni scén z různých žánrových koutů, aby v hardcore-punkovém duchu upustili páru. Jejich druhá deska je ale o poznání žánrově otevřenější a sofistikovanější než debut. V mnoha ohledech lze dát za pravdu Justine Pearsonovi, který o novém materiálu mluví jako o vícevrstevnatém. Ubylo hardcorepunku a celek se mnohem více otevřel. Celá deska je o poznání víc „pattonovská“, což se odráží hlavně na použití syntezátorů a různých poloh.

I přes to se tu najde celkem dost přímočarých náletů, které si neberou servítky v tom, jak punkově působí. Naprosto typické je to například pro skladbu „Heart Reformer“, která začíná ryze punkovou halekací odrhovačkou, ale po minutě se láme ve zlověstně znějící atmosférickou zpomalovačku plnou disharmonické špíny. Závěr pak už je plně v režii pattonovských psychedelických radovánek ve stylu FANTOMAS.

Sympatický na tom všem je fakt, že i když je deska stylově otevřenější, necítím v tom ani náznak toho, že by DEAD CROSS chtěli působit nějak víc mainstreamově. Je to projekt, který nikdy nebude mít armádu fanoušků jako to bylo u FAITH NO MORE nebo SLAYER. Nestojí o velkou šedou masu vlažných věřících. Chtějí mít malou skupinku fanatických uctívačů a já se k tomuto společenství hrdě hlásím.

To zásadní, co z celé desky ale prýští všemi směry, je radost z tvorby. Je to na tom hrozně moc cítit. Čtveřice pánů, která má věkový průměr nad padesátkou, si prostě udělala radost a je v tom energie dvacátníků. S hardcore-punkem prostě nestárneš. Tady ten soubor fotrů si je toho vědom a je téměř hmatatelné, jak si společnou práci užívají. Vyvěrá z toho klukovské rošťáctví a nadhled, ale přitom je to v určitém slova smyslu správně zaťaté, punkově podvratné a dravé. Pevně doufám, že na další desku nebudeme čekat pět let.