Rok se s rokem sešel a slibované druhé (a závěrečné) pokračování dodovského zúčtování s nejslavnější minulostí VITACITu, lakonicky nazvané „1986 - 1991 Revisited Part 2.“, je konečně tady. S nepochybně stejnou ambicí, jako jeho o dvanáct měsíců starší dvojče, což samozřejmě bude znovu uvádět do varu všechny příznivce slavné domácí heavymetalové legendy, a podle očekávání také se stejně odbytým obalem a bookletem jako minule. Něco je zde ovšem tentokráte navíc. Jistý přídech nebo snad dojem, že něco málo na téhle nahrávce a tím pádem i na celém projektu mohlo být nakonec vymyšleno a provedeno trochu jinak.

Ne, nehodlám být gilotinou pro druhou, sotva narozenou hlavičku vitacitovského výběru toho nejlepšího. Koneckonců obsahuje (v náležité zvukové fazóně) spoustu dalších klasických skladeb, patřících do zlatého fondu kapely, bez nichž by obrázek o VITACITu nemohl být nikdy úplný, a už jen díky tomu zkrátka není možné jej s despektem odsoudit. Jen se prostě nemohu zbavit dojmu, že poslech novinky odhaluje jisté slabiny, kterými první část celého kompletu rozhodně netrpěla.

Předně je jisté, že celá nahrávka, roztažená znovu na dvě CD, obsahuje celkem vysoké procento různých inter, outer a jiných autentických koncertních záznamů, které jistě nemají onen hitový potenciál jako zbytek alba, a že pokud by došlo k jejich redukci, celek by rozhodně neztratil na spádu a ušetřil by se třeba jeden nosič navíc. Vlastně pokud by z těchto čísel na albu zůstala jen „Představovačka“ (s povšimnutíhodným představením onou bubeníků kapely, totiž Vency Pokorného a Ivana Poláka, v rámci jedné nahrávky, což zřejmě nebylo v reálu možné), bylo by to řešení asi úplně nejsympatičtější.            

Pak jsou tady aranžmá některých dřívějších (totálně tutových) taháků, konkrétně tedy „Poutníka životem“ a „Já chci se ptát těch králů“ (případně ještě „Drákuly“), skladeb shodou okolností již dříve studiově zaznamenaných, ať už na příslušných singlech nebo na sólovém albu Ládi Křížka „Klíč k mé duši“. Jejich divně zpomalená nové verze ve srovnání se zmiňovanými alter egy rozhodně neobstojí, což celé vzpomínkové album rovněž do jisté míry devalvuje.

Čtěte také: Miloš Dodo Doležal - Nikdy jsem se do aktivit kolem VITACITu bez mé účasti nemíchal (rozhovor)

No a určitou roli na druhé vitacitovské revizi hrají i „nové“ skladby, tedy skladby, které vznikaly těsně před tím, než Dodo kapelu poprvé opustil. „Levná lež“, „Skály“, „Hlas“ a „Bohům vstříc“, ačkoliv nezapřou jeho zkušený rukopis („Skála“ například trochu evokuje „Noci jsou zlý“ z alba „Zaživa mrtví“) a chlubí se z principu i velmi vysokou úrovní kytarové práce, nemají nicméně přece jen ten úplně nejostřejší říz, kterým se mohou chlubit ostatní zaznamenané klasiky. Ale možná je to prostě jen tím, že posluchač neměl šanci s nimi vyrůstat a poslouchat je stále a stále dokola, až do úplného proniknutí do všech jejich struktur.  

V popsaném smyslu tedy mohla druhá část projektu „VITACIT 1986 - 1991 Revisited“ jistě dopadnout o něco lépe. Na celkové vysoké hodnotě obou částí kompletu to však zřejmě změní jen málo, a už vůbec nic na poctivé „muzejní a archivářské“ práci, kterou na celém kompletu Miloš „Dodo“ Doležal odvedl. Zašlá sláva pražské legendy tak skutečně dostává důstojný rám, který už na věčnost bude svědčit o tom, jak skvělý a jedinečný heavy metal nám tu VITACIT dlouhá léta hrávali.