Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rock a jeho hranice, díl druhý. Od progrocku koketujícího s djentem, přes melancholické indie, až po zvukově vymazlenou psychedelii. V rámci domácích kytarovek byla nadílka roku 2021 plná diverzity.
Letos vyšlo celkem dost desek, které se nějakým způsobem motají kolem alternativního/indie rocku a melancholie. Výčet bych mohl začít klidně abecedně od ALTERCAST, BARE ESCAPE a pokračovat dál. Nic jsem si ale nezamiloval tak, jako poslední TRUE FIR. „Second-Guessing“ mě vrací do zlatých devadesátek, kdy své nejlepší desky vydávaly nezávislé indie, které čerpaly z té melancholičtější strany grunge vlny, zasněnosti THE CURE a emařské pocitovosti. Pražákům se podařilo natočit chytře složenou desku, jejíž skladby mě neopouštějí ani více jak rok po vydání.
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/second-guessing
Dokonale zprodukovaná a notně psychedelická parafráze na soundtracky typu PULP FICTION. Hypnotická směsice zefektovaných kytar, hammondek a utahaných rytmů možná nedosahuje výše zmíněné soundtrackové hitovosti, ale nijak to nesnižuje filmový dojem, jakým deska „Your Blood My Veins“ působí. Právě celkový sounddesign tady tvoří opravdu významnou složku. Vzpomenete si chvílemi na Nicka Cavea & BED SEEDS nebo SWANS. KILL THE DANDIES! si plně uvědomují, že méně je více. Soustředí se na detaily. Některé zvuky je těžké identifikovat, jiné jednoznačně odkazují prostřednictvím kytary nebo syntezátorů někam k osmdesátkám i sedmdesátkám. Přičtěte silně stylizovaný vokál a máte kapelu, která je v rámci domácí scény naprosto unikátní.
https://killthedandies.bandcamp.com/album/your-blood-my-veins
Čtěte také: Stručný průvodce kvalitní domácí hudbou 2021 - kapitola 3 - Když se řekne rock...
Hudební podivnost, která sousloví „svojská hudba“ vdechuje nové významy. Surrealistické texty a zvuk, ve kterém místy nelze rozeznat zprasené violoncello od kytary. Kňouravé smyčce tu tvoří velkorysé zvukomalby, které mi připomínají výjevy ze Švankmajerových filmů. Nic tu není tak, jak by mělo být. Přeslazený hlas na vás cukruje za doprovodu zvuků, které ze všeho nejméně připomínají rockovou kapelu. Epické načančané aranže se tu prolínají se špínou a disharmonií narušující hudební realitu krásného dne. Hudební beatnictví současnosti. Slunné letní poledne, ve kterém sladce páchne opodál se rozkládající zdechlina.
https://nauzea-orchestra.bandcamp.com
Generační výpověď vyprávěná skrze postpunkový neforemný cajdáky. Český texty ze života, plný úzkosti, nejistoty, ale i nihilismu a třeba i vysněných nadějí, mě baví jako málokterý z poslední doby. Ve specifický poetice se mísí obyčejnost příběhů, mladistvá drzost a rebelantství vyprávěné přímým leč dostatečně zajímavým způsobem. Témata dokonale podporuje hudba. Ačkoliv deska není nijak tvrdá, je v ní přítomna sympatická hrubost a neotesanost.
https://plusminusnula.bandcamp.com/album/nov-zpr-vy-dn
Po většinu času instrumentální progresivní rock moderního střihu, který si pohrává s éterickou sólovou kytarou odkazující někam k postrockové epičnosti. Občas mě napadá otázka, jestli ten nabasovaný rytmický tep celého alba odkazující k djentu není moc na sílu a jaké by to vlastně bylo bez něj. Zvukové zpracování se snaží držet krok se světem a lze bez debat říci, že se to daří. Stejně tak se povedlo i dotáhnout sérii hostů, kteří celek obohacují o spoustu malých zajímavostí. Ať už jde o sóla Sama Vallena nebo Martina Schustera nebo vokály Báry Liškové. BETWEEN THE PLANETS se podařilo i tentokrát spojit atmosférické plochy, současný sound a džndžn rytmiku.
Naas Alcameth má nový projekt? Napadlo mě po dvou minutách poslechu „Abgnose“. Nicméně na rozdíl od tvorby AKHLYS (nebo i AORATOS) tomuto francouzskému projektu schází zásadnější moment překvapení. Je to až příliš dlouhé a monolitické.
Ubrali na pompě, přidali na výrazu. Zprvu se může zdát, že se Ukrajinci vrací k hrubosti svého debutu. Prvotřídní BlaDM smršť ale ve druhé polovině alba vystřídá překvapivě pestrá introspekce a křehkost, jakou bych nečekal. O to lepší a silnější dojmy.
Druhá část „Kostěných písní“ je mnohem komornější, procítěná a intimní, zejména pak její samotný závěr. Poslouchá se dobře, ale skladatelsky to trochu drhne. Mám pocit, že si WALDGEFLÜSTER projektem "Knochengesänge" ukousli příliš velké sousto.
První část ambiciózního projektu „Knochengesänge“ zachycuje WALDGEFLÜSTER v košatých, výpravně-atmo/epických polohách. Dojde i na post-metalové vsuvky a bohaté folkové aranže. Velmi zdařilé dílo s hned několika překrásně vygradovanými skladbami.
Zčistajasna nová deska!? Aspoň takto to vyšlo na Sptf. Na obalu je však malým písmem "Steve Blanco plays music of IT". Aby potvrdil tezi, že metal je novodobá klasická muzika? Bohužel to klavírní preludování se nedá poslouchat. Tedy pozor. Je to strašné.
Vzorec ve složení post-punková nostalgie + punk-rockový odpich opět zafungoval. V muzice HOME FRONT se obě složky krásně prolínají. Možná zde nenajdeme tolik hitovek, jako u předchůdce, ale troufám si tvrdit, že album s dalšími poslechy poroste do krásy.
A zase trochu jinak. Tajemný M. to na nás teď válí s epikou, přitom opět ctí tradice evropského, rozumněj severského black metalu. Na ten zvuk si chvíli budu zvykat, jinak opět velmi slušná práce s atmosférou, tempem a aranžmá. Fešná blacková skládanka!
