Deska, kterou uctívači francouzského disonantního kultu nepřekousnou. „The Long Defeat“ se v mnohém odklání od původní erupce black metalové kreativity. Tedy né že by byla málo kreativní, ale ona tvůrčí cesta jde jiným směrem. Předem říkám, že mě si trojice z francouzského Poitiers svým novým albem rozhodně podmanila. DEATHSPELL OMEGA jsou mnohem otevřenější a tím pádem i mainstreamovější. Syrný pekelný smrad (zde nevím, jak to bylo myšleno, proto ponechávám bez zásahu, jelikož i francouzský sýr dokáže zasáhnout nos jako Kinžal prázdné chlévy - pozn. korektora) lze cítit hlavně z parádního vizuálu a vokálů. Hudba zvolnila. Francouzi se jali budovat atmosféru s rozmyslem, nikam nespěchají. Disonantní zvukomalbu za hřmotu nasekané baterie bicí soupravy nahradily střední tempa a lehce rozvláčná kytara, která nemá potřebu dohonit rytmickou kanonádu. Nějaké rychlejší výpady jsou spíše výjimkou než pravidlem.

I když se výrazně zpomalilo a po technické stránce i zjednodušilo, tak nelze mluvit o tom, že by kapela nějak uhnula z originálního vyznění. Možná i naopak. Přijde mi, že aranže jsou mnohem bohatší v tom, jak s posluchačem pracují. Album obsahuje opravdu mnoho míst, které jsem si oblíbil. Je mnohem hitovější, chcete-li. Své těžiště přesouvá od disonantního útočného black metalu mnohem blíže k temnějším post-žánrům, někdy i blackgaze, ve kterém hájemství black metalu nejvíce zastává poloha vokálu. U zpěvů se ještě na chvíli zastavím, protože stojí za to vypíchnout dvě jména. Mikołaj Żentara z polských MGLA a Daniel Hans Johan Rostén z FUNERAL MIST a MARDUK. Chápu, že i tady budou fanoušci, kteří přísahali na předchozí alba, nadzvedávat obočí a nadávat hlavně na chvost celého „The Long Defeat“, který v některých ohledech populární Poláky připomíná. A budou mít pravdu. „Our Life is Your Death“ je z mého pohledu nejslabší skladba alba. Naprosto tupé bicí, aranže, jež někdo opsal od armády průměrných black metalů, melodické trylkování, vokály podle šablony. Ne. Tato poloha veskrze konvenčního black metalového mainstremu DEATHSPELL OMEGA prostě nesluší.

K mém náhledu na kapelu je nutné dodat i následující. Nejsem žádný zapřisáhlý fanatik, který by uctíval předchozí tvorbu. „The Long Defeat“ je jen mnohem blíže mému vnímání hudebního světa. Je dostatečně rozkročená a aranžérsky bohatá. Obsahuje atmo-pasáže, které je těžké najít u jiných black metalových desek. Do dění výrazně promlouvá basa a kytary jsou lehce potlačené, jakkoli hrají v melodických linkách jednoznačnou dominanci. Kdyby neměli skalní fans kapely zcela jiné nároky a očekávání, tak onen shitstorm kolem aktuální desky DEATHSPELL OMEGA nebude žádný. Já do této kategorie nepatřím, takže mohu konstatovat: Za mě dobrý.