BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďábelské tempo, značící především závod o posluchačskou přízeň (a krom toho také její peněženky), zavedlo TWISTED SISTER v roce 1985 neomylně už po čtvrté za sebou po zhruba ročním odstupu do nahrávacího studia. Zde měl vzniknout další milník, lemující zářný postup kapely vzhůru po žebříčku světové slávy, do výšin, kde už se to blyštělo neóny, až oči přecházely. Po obrovském úspěchu předcházejícího alba „Stay Hungry“ ostatně nic jiného ani nedávalo větší smysl.
Leč člověk někdy míní a život mění. A když album „Come Out And Play“ v listopadu 1985 vyšlo, ukázalo se, že právě to se teď kapele stalo. Až doposud zcela bezchybný motor TWISTED SISTER najednou jakoby nenatankoval to úplně nejoptimálnější palivo, a tak jeho jízda začala vykazovat drobné známky nespolehlivosti. Samozřejmě, výbušnost, solidní zrychlení nebo schopnost ohnout ručičku tachoměru řádně doprava, to všechno tam bylo pořád, jen se nejspíš nedalo s určitostí říct, že až dojde také na maximální ujetou vzdálenost, budou i tady výsledky ohromující.
Dee Snider (protože on byl pochopitelně znovu kompletním autorem) a jeho chlapci si totiž podle všeho přestali být jistí, jestli než zůstat u poctivého heavy metalu, kterému se sice obecně stále dařilo, ale rádia a televize přece jen tolik nenaplňoval, nebude lepším řešením sázka na přechod k větší chytlavosti a hitovosti, tak jak to na minulém albu předvedly dva klipové taháky „We´re Not Gonna Take It“ a „I Wanna Rock“.
A tak na albu najdeme některé skladby, které už jsou heavy metalu poněkud vzdáleny, a které ve snaze pozvednout kapelu k ještě většímu mainstreamu jí tím paradoxně poskytují medvědí službu, neboť jednoduše nedisponují tím správnými iniciačními vlastnostmi. Zcela jistě je to neškodný rock´n´roll „Be Chrool To Your Scuel“ s hostujícím Alicem Cooperem, unylá halekačka „You Want What We Got“ anebo poměrně šedivé kousky „Out On The Streets“ a „Lookin' Out For #1“. Do téhle kategorie by se pak jistě dala zařadit i cover verze dávného hitu THE SHANGRI – LAS „Leader Of The Pack“, ta však nikoliv proto, že by postrádala jiskru a originální náboj, ale právě proto, že byla jen cover verzí, což bylo v ostrém rozporu s tím, jak se TWISTED SISTER až doposud prezentovali, tedy jako kapela schopná si za všech okolností vystačit pouze se svým vlastním autorským repertoárem.
Úplný opak naštěstí znamenal úvodní titulní kousek, který (i s intrem, odkazujícím na klasický americký thriller „The Warriors“ z roku 1979), znovu zamavál nad hlavou poctivým ocelovým řetězem a v jistém smyslu tak nalil do žil posluchače naději ve vysokou kvalitu celé nahrávky. Některé následující skladby, jak už bylo vzpomenuto, však tyhle naděje docela pošlaply, ale naštěstí pořád ještě zbývalo několik okamžiků, v nichž se kapela naplno přihlásila k tomu, co jí vždy tak zdobilo. Šlapající heavymetalové sondy „I Believe In Rock 'n' Roll“ a „Kill Or Be Killed“, naprosto tutový, valivý hymnus „The Fire Still Burns“ a nepochybně také pomalé skladby „I Believe In You“ a „King Of The Fools“ (která nicméně vyšla jen jako bonus na CD).
Jako samostatný celek by tedy „Come Out And Play“ nejspíš ještě uspělo, to je myslím všeobcený fakt, nesměla by mu ovšem předcházet trojice alb, s kterými kapela zválcovala vše okolo. Tahle skutečnost mu (zřejmě i s výrazným přispěním známé aféry s komisí P.M.R.C., která vyvrcholila těsně před vydáním alba) do jisté míry zlomila vaz, a přestože prodejní čísla znovu nebyla vůbec špatná (s půl miliónem prodaných kusů se nahrávka stala v USA zlatou), v popularitě TWISTED SISTER následoval sešup, který byl navíc až nečekaně příkrý, když si jeden vybaví, co všechno až do této chvíle kapela dokázala. Světové turné k albu znamenalo totální fiasko, když kvůli poklesu zájmu a nízkým prodejům vstupenek byly některé koncerty dokonce úplně zrušeny, a vzápětí po jeho skončení pak kapelu opustil bubeník A. J. Pero. A začínalo to vypadat, že nad budoucností TWISTED SISTER se začíná stahovat proklatě nízká, temná a ošklivá oblačnost.
TWISTED SISTER na hraně aneb nevstoupíš počtvrté do stejné řeky.
7 / 10
Dee Snider
- zpěv
Jay Jay French
- kytara
Eddie "Fingers" Ojeda
- kytara
Mark "The Animal" Mendoza
- baskytara
A. J. Pero
- bicí
1. Come Out and Play
2. Leader of the Pack
3. You Want What We Got
4. I Believe in Rock 'n' Roll
5. The Fire Still Burns
6. Be Chrool to Your Scuel
7. I Believe in You
8. Out on the Streets
9. Lookin' Out for #1
10. Kill or Be Killed
11. King of the Fools (bonus)
A Twisted Christmas (2006)
Love Is For Suckers (1987)
Come Out And Play (1985)
Stay Hungry (1984)
You Can´t Stop Rock´n´roll (1983)
Under The Blade (1982)
Ruff Cutts (EP) (1982)
Tak aj nadalej to u mna zostane kapela jedneho lepsieho albumu. Naj. skladba: The Fire Still Burns
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.