Dvě předchozí desky „Rust“ a „No Comfort“ se pro mě zapsaly tučných písmem do dějin soutoku stoner metalu a doomu. Očekávání od v pořadí již pátého alba, tak byla značná. Předpokládat, že od „Your Time To Shine“ dostaneme něco výrazně jiného, by bylo bláhové. K MONOLORD si jdu pro poctivý kus zatěžkaného řemesla, které staví silné melodie na chlupatých, hutných kytarách a táhlých vokálech. I tak si dovolím tvrdit, že nejsou jen další ve stále širším zástupu kapel, které staví na hlomozných, umolousaných riffech a atmosféře.

Na novince MONOLORD kličkují mezi neotesanými dunivými kytarovými hradbami a odlehčenou melodickou rockovostí, kterou celé album získává navzdory žánru celkem svěží vzdušnost. Odklánějí se tím od monolitů, které reprezentují SLEEP nebo ELECTRIC WIZARD, jsou o něco málo otevřenější i pro posluchače mimo stylově jasně vymezené teritorium.

Ostatně tuto linku lze sledovat už delší dobu. První desky byly mnohem temnější a dusnější. Nyní k tomuto období odkazuje hlavně skladba „I'll Be Damned“, která je hrubá a nekompromisní, stejně jako předrelapsovská éra kapely. Měkčí a experimentálnější skladby dávají celému albu ale i jiné odstíny a právě díky nim je celá kolekce mnohem mainstreamovější. Několikrát jsem si vzpomněl na opojnou atmosféru alba „Forgotten Days“ od doomrockerů PALLBEARER. I tady je cítit spojitost vedoucí až někam z OZZYMU.

Dá se tedy konstatovat, že MONOLORD měknou, ale není to dle mého špatně. Celkem přirozeně vplouvají do vod, kde si osahávají psychedelické a hypnoticky repetitivní postupy, jež se jim daří vetkat do fuzzmetalových monolitů. Už jen těžko byste hádali, že tu kapelu mimo jiné tvoří někdejší členové tak extrémní kapely, jakou jsou ROTTEN SOUND.

Když se vrátím ke dvěma předchozím deskám, tak jejich kvality se přeskočit nepodařilo. Je to ale jen tím, že zejména „No Comfort“ bylo velmi podařené žánrové album. „Your Time To Shine“ nemá tak silná místa, i přes to mě nejnovější deska göteborgské továrny na vyprahlé riffy stále nutíse k ní pravidelně vracet.