Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dneska více metalově. I zpola zapomenuté žánry, jako je metalcore, doom, thrashcore nebo deathcore, měly v minulém roce v ohni svá želízka, která bychom rádi vyzdvihli. Překvapením je hlavně velká deska skryté žánrové perly RISE OF SURYA, která se vyloupla z pustnoucího dna metalcoreové scény.
RISE OF SURYA – Rise Of Surya
V době, kdy se už mohlo zdát, že metalcoreová vlna je tak daleko, že na ni už ani nedohlédnete, povstávají RISE OF SURYA s překvapivým albem. Ačkoliv mají na bandcampu tag modern metal, pro mě je to velmi příjemné retro. Navazuje na zástupy kapel, které okupovaly metalovou scénu před patnácti lety. Pražská pětka pojímá žánr s celou řadou progresivních prvků a k mé lítosti se celkem často uchyluje i k melodickým zpěvům. Ty naštěstí netrpí příklonem k přílišné cukrkandlovosti a tak jdou přežít. O jejich debutovém eponymním albu jde říci, že by se neztratilo ani před těmi patnácti léty, kdy byla konkurence o poznání dravější. Hráčské výkony, melodie i zvuk jsou vysoce nad domácím standardem, bohužel už ne tak obal, ale co už. Pokud bych měl v rámci domácího metalcoru zvednout jedinou desku za rok 2020, bude to právě tato.
BEAST WITHIN THE SOUND – Resistance
Třetí deska, vysokootáčkový thrashcore s odkazy na bandy typu MUNICIPAL WASTE. Poctivost v riffech, jízda bez brzd a poslední roky i bubeník, který kapele dodává lauf, jaký tahle sebranka nikdy v minulosti neměla. Jejich počátky, kdy koketovali s numetalem a řezali ho metalcoreovými klišé, jsou dávno pryč. Stejně tak odvál čas i střední tempa. BEAST WITHIN THE SOUND natočili svoji nejpřísnější desku, která překračuje mantinely stylové topornosti a nemá nouzi o hitové momenty. Rozhodně zatím nejsilnější příspěvek do diskografie kapely.
VICTIMS – Lorn Echoes
Kapel, které přežily deathcoreovou vlnu do současnosti, moc není. Chomutovští VICTIMS sice začínali před více jak patnácti lety na death-grindovém hřišti, časem si ale osedlali nový trend a řemeslná kvalita jejich produkce šla výrazně nahoru. Dnešní tvář chomutovských řezníků zůstává u hluboko podladěných kytarových attaků, koketujících s djentem i death metalem jemně podmáznutých elektronikou. Na původ v tom nejextrémnějším death metalu a grindu odkazují oba kanální vokály. Velmi výrazným elementem, se kterým VICTIMS dříve zdaleka tak silně nepracovali, je temnota, která prostupuje většinu skladeb. V rámci příbuzných žánrů favorit minulého roku.
THE CORONA LANTERN – Certa Omnibus Hora
Umolousaný táhlý smrad tlejícího bahna a přece nepůsobí nudně. THE CORONA LANTERN vynalézavě hledají cestu z labyrintu doommetalového stereotypu a své poslední album protkávají žánrově pestrými ormanety, které vás vytrhávají z hypnotického, valivě pozvolného tempa. Někdy to jsou ostré, repetitivní, agresivně rychle švihající hroty kytar, jindy až postrocková jemnost. Po pěti letech od debutové desky se zrodil důstojný nástupce, který nalévá živou vodu do prostředí trochu zatuchlého řečiště domácích pomalých metalů.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
Tihle Francouzi hrají přesně tu muziku, která mě baví na konci léta / začátkem podzimu. Atmosférický, lehce zasněný stoner, kterému není cizí ani jedna poloha na škále hrubost - jemnost. Navíc ten syrový undergroundový feeling a překvapení je na světě!
RUNNING WILD měli za svou směšnou image alespoň kvalitní hudbu. Tahle pirátská královna je špatná ve všech směrech. Co čekat od uskupení, které poskládal jeden španělský producent s vidinou zlatého pokladu?