TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Režiséra Ilju Najšullera mám ponejvíc spojeného s velmi ulítlou akční řežbou "Hardcore Henry". Tu považuji za jednu z mála originálních žánrových rubaček v poslední dekádě. Ačkoliv možná víc než akční film připomíná letsplay z first-person shooter videohry. Pokud vás jeho styl bavil, tak vřele doporučuji i videoklip „Bad Motherfucker“ z Iljovy kapely BITING ELBOW. A u toho se dá vlastně říci, že jde o takový malý trailer k "Hardcore Henrymu".

Jeho nejnovější počin zdaleka není tak experimentální. V mnoha ohledech jde o poctu osmdesátým létům a staré produkci akčních filmů. Hlavní hrdina Hutch Mansell, kterého hraje Bob Odenkirk, má šedou nudnou rodinu, rutinní práci, táhne mu na šedesát, jeho teenage syn ho považuje za zbabělce, manželka s ním dlouho neměla sex... Od první vteřiny ale víte, že celý úvod je blamáž a vy jen čekáte, kdy mu praskne ve škebli a film vám dodá to „velké překvapení“, že býval elitním zabijákem, a rozjedou se jatka. Každému svéprávnému (i v případě, že neviděl trailer, kde je snad vše podstatné) musí být od počátku jasné, že Hutch není tím, za co ho film na počátku vydává.
Jednoho dne rodinu Mansellovic vykradu. Muž a žena s nenabitou zbraní si vezmou vše co jde v rychlosti odnést. Hutch, který zloděje v noci překvapí, to přejde v relativním klidu. Nechává je odejít s lupem včetně svých hodinek. Zachovává se velmi zdrženlivě, ale když mu jeho malá dcera řekne, že jí po vloupačce chybí oblíbená cetka, kterou měla ráda, něco se zlomí. Hutch změní výraz a v noci vyjde do ulic.

Pak se uděje asi jediná příběhově zajímavá věc, kterou nebudu prozrazovat. Ta má za následek, že po Hutchovi a jeho rodině začne pátrat ruskojazyčná mafie. A… už to lítá. Připomíná vám to něco? "Rudé horko"? "96 Hodin"? "Odplata"? "Wanted"? "John Wick"? Od všeho je tam trochu. Sluší se říci, že scénář psal Derek Kolstad, který stojí za celou sérií "John Wick" a režisér se dal slyšet, že by přivítal crossover obou filmů. Oproti Wickovi je akce v "Nikdo" mnohem méně akrobatická, o něco pomalejší, ale ta poetika je často velmi podobná.
Když jsem psal, že je to pocta osmdesátkám, tak včetně hereckého obsazení. Otce Hutche Mansella, který sedí v důchoďáku, ale pod křeslem má brokovnici, hraje Christopher Lloyd. Jeho role ve filmu, kdy jako dvaaosmdesátiletý stařík neohroženě futruje těla nepřátel těžkou palbou, je dost za čárou, ale ve své podstatě mi udělala radost. Vlastně jsem nevěděl, že můj hrdina z "Návratu do budoucnosti" ještě žije. Teď jsem celkem zvědav, jak dopadne projekt "Válka s mloky" od zatím lehce béčkového režiséra Tomáše Krejčího, kde Christopher Lloyd figuruje v hereckém ánsámblu.

Ilju Najšullera je zapotřebí sledovat. Má na kontě zatím jen dva celovečeráky, ale něco mi říká, že to může být vycházející hvězda akčních filmů. Ve filmu Hardcore Henry dokázal ukázat, že má dost odvahy na to dělat věci jinak a originálně. Zde potvrzuje, že má vztah ke kořenům žánru a dokáže dát filmu současnou dravost a vizuál. Už dlouho jsem neviděl tak příjemně oddechovou přímočarou akční jízdu, která se sice drsně tváří, ale v jádru se nebere moc vážně.
Už dlouho jsem neviděl tak příjemně oddechovou přímočarou akční jízdu.
7,5 / 10
USA, 2021, 92 min
Režie: Ilja Najšuller
Scénář: Derek Kolstad
Kamera: Pawel Pogorzelski
Hudba: David Buckley
Hrají: Bob Odenkirk, Connie Nielsen, Christopher Lloyd, Alexej Serebrjakov, Michael Ironside, Colin Salmon, RZA, J.P. Manoux, Humberly González, Gage Munroe, Paisley Cadorath, Stephanie Sy, Kristen Harris, Paul Essiembre, Meghan Gardiner, Neven Pajkic, Sharon Bajer, Erik Athavale, Billy MacLellan, Ilja Najšuller, Edsson Morales, Daniel Bernhardt, Alain Moussi
Producenti: Braden Aftergood, Bob Odenkirk, David Leitch
Střih: Evan Schiff, William Yeh
Scénografie: Roger Fires
Kostýmy: Patricia J. Henderson
-bez slovního hodnocení-
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





