Tento film byl pro mě iniciační hned v několika věcech. V první řadě mě zavedl do hájemství temné japonské kreslené kinematografie. Celkem jasně si vzpomínám, když mi kamarád zhruba před dvaceti lety půjčil cédéčko, na kterém byly vypálené klipy kapel. Ačkoliv ROB ZOMBIE mě nikdy příliš nezajímal, na tomto výběru měl dva klipy k jedné písničce. Jeden z nich mě nechal civět s povislou čelistí.

První byl dost punkový a vzhledem k tomu, že tam Rob i hrál, tak zřejmě oficiální. A druhý fanouškovský a animovaný. Ještě nikdy jsem v animovaném klipu neviděl tak syrové násilí, jako tady. Začal jsem se pídit, z jakého filmového díla byl tento klípek sestříhán, a objevil jsem „Juubee Ninpuuchou“. Nedávno jsem se podíval po létech znovu, abych zjistil, jak toto dílo zestárlo, a zjistil jsem, že vůbec. Tady zub času překvapivě nedokázal ohlodat vůbec nic. Bylo to téměř stejné, jako když jsem si před pár týdny pustil po patnácti letech malebné animáky od Hajao Mijazakiho.

Příběh nás zavádí do japonské vesnice, jejíž obyvatelé záhadně zemřeli. Jejich smrt se snaží vyšetřit pátrací skupina, kterou do oblasti zasílá lenní pán, do níž vesnice patří. Všichni jsou povražděni, tedy krom krásné Kageró. Ženské bojovnice, která se na místě setkává s téměř neporazitelným soupeřem s neproniknutelnou kůží a osamělým mlčenlivým samurajem Jubeiem.

Tak začíná příběh, ve kterém se oba, společně s tokugawským špiónem Dakuanem, snaží rozlousknout záhadu vesnice i pekelného válečníka, jenž povraždil všechny spolubojovníky Kageró. Do vyprávění následně vstupují další postavy, mnohé s nadpřirozenými schopnostmi. A tak jeden boj střídá druhý a, ačkoliv vás film nenechá ani jednou zívnout, už v polovině budete tušit, kam to spěje a co se na konci musí stát.

Příběhový oblouk lehce připomíná staré westerny, jen s tím, že tu nepřátelé mají démonické bojové schopnosti. I když, pokud bychom šli ještě hlouběji, neinspirovaly se některé staré westerny v ještě starších samurajských filmech?

Drtivou většinu westernů JUBEI A UMĚNÍ NINJUTSU ale trumfne v tom, jak je brutální a epický současně. Velmi citlivě podanou kresbu vztahu tu vidíte v ostrém kontrastu s násilnými výjevy, které v roce 1993 neměly srovnání. Ačkoliv by všude jinde mohl příběh působit jako klišé, tady navzdory potokům krve a odtrhávaným končetinám má svoji hloubku a poetičnost.

Režisér Jošiaki Kawadžiri tu v hlavní postavě vystříhává poklonu historické postavě, která platila za nejvýraznějšího samuraje své doby. Opřádá jeho figuru fantasy příběhem, ve kterém je místo pro fascinující boje, love story, dávné křivdy i politické pozadí příběhu. Pokud jde o Kawadžiriho, je JUBEI A UMĚNÍ NINJUTSU jeho vrcholné dílo, které možná není tak esteticky ladné po grafické stránce, jako jeho Vampire Hunter D, ale určitá hrubost sem v tomto ohledu skvěle zapadá.