Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aktuální desku michiganských řezníků lze chápat jako restart. Už delší dobu jsem měl pocit, že kapela zabředla do určité rutiny, která se promítala jak na pravidelnosti nahrávek, které vycházely co dva roky, tak hlavně byla cítit na umělecké invenci nových alb. Dvě desky, které svítí nejzářivěji v téměř dvacetileté diskografii, tedy „Nocturnal“ a „Everblack“ se přeskočit nepodařilo. Hudebníci, soustředění kolem kytaristy Briana Eschbacha a zpěváka Trevora Strnada, se v uplynulých dvou dekádách řádně točili, nicméně před čtyřmi lety v sestavě zakotvila osoba, která současné tvorbě velmi přispívá. A ačkoliv se tato figura podílela již na předchozí desce, tak nyní se dokázala naplno propojit se všemi ostatními členy ansámblu a vytěžit ze sebe pro kapelu maximum. Tou osobou je osmadvacetiletý benjamínek souboru - Brandon Ellis, který delší dobu fungoval v ARSIS, ale mihnul se i v CANNABIS CORPSE nebo v koncertní sestavě FINNTROLL a SYLOSIS. Člověk by si skoro mohl myslet, že ARSIS jsou taková soukromá farma, kde si THE BLACK DAHLIA MURDER pěstují nadějné hudebníky, neboť i někdejšího kytaristu Ryana Knighta, kapela přetáhla právě z ARSIS.
Právě Brandon do kapely začal přinášet melodické linky a sóla, které odkazují k dřevní škole kytarových hrdinů a občas budí dojem až slabikářových postupů. Kytary tu spřádají síť melodických drbaček, s někdy okatě hitovými tendencemi a nad tím vším se občas prolétne sólo, které by se neztratilo ani v nejryzejším heavymetalovém rytířství.
Paradoxně tak THE BLACK DAHLIA MURDER nejmladší člen vrací na koleje death metalu a zahání veškeré deathcorové démony, kteří michiganské pronásledovali. Ačkoliv si dlouhodobě myslím, že přestože kapela často jezdila turné v rámci deathcorových Impericon cirkusů, tak ze všech účinkujících měla k deathcore nejdále.
Současně je zapotřebí říci jednu zásadní věc. Nečekejte nic originálního. „Verminous“ je řemeslně parádně odvedená práce a hlavně pak vyseknutá poklona metalovým klišé. U mnoha melodických linek mě cukají koutky při pomyšlení, jak lišácky si kapela půjčuje to nejlepší z pokladnice zlatého fondu death metalu. Ale proč ne. THE BLACK DAHLIA MURDER si prostě složili recyklát silných metalových hitovek, ze kterého je cítit láska ke kovové melodice. A ačkoliv může po čase trochu splývat, moc lepších alb v tomto ranku letos nevyšlo.
Recyklát silných metalových hitovek, ze kterého je cítit láska ke kovové melodice. Ačkoliv může po čase trochu splývat, moc lepších alb v tomto ranku letos nevyšlo.
7,5 / 10
Skladby
1. Verminous
2. Godlessly
3. Removal of the Oaken Stake
4. Child of Night
5. Sunless Empire
6. The Leather Apron's Scorn
7. How Very Dead
8. The Wereworm's Feast
9. A Womb in Dark Chrysalis
10. Dawn of Rats
Diskografie
Verminous (2020) Nightbringers (2017) Abysmal (2015) Everblack (2013) Ritual (2011) Deflorate (2009) Majesty (DVD) (2009) Nocturnal (2007) Miasma (2005) Unhallowed (2003) A Cold-blooded Epitaph (EP) (2002) What A Horrible Night To Have A Curse (EP) (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 35:53
Jedna z těch desek, které vás převálcují už prvním poslechem, ale v hlavě vám po ní nic nezůstane. Vím jen, že se mi to bude líbit, takže další poslechy tohoto těžkotážního deathového válce jsou nutností. Takže jdeme opět na to!
Po délkou a invencí přemrštěném minulém počinu se Ludvigsson nepoučil a opět se rozmáchl k nabobtnalé a divoké jízdě. Kreativní deathmetalové skladby s šílenou stopáží jsou výživné, ale současně vyčerpávající. Téhle běsnící hydře chybí trocha soudnosti.
Na nových DT je zajímavý návrat M. Potnoye za bicí a....a to je to jediné, co je na nich zajímavé. Už singly ukázaly, kam to celé směřuje a zbytek bohužel nudu jen podpořil. Šílená stopáž, nápady mnohokrát slyšené, doposlechnout 3x za sebou byla řehole.
Prvé dámy súčasnej techno hudby spolu nielen hrajú B2B sety, ale vydávajú aj nové EP. Old school poňatie elektroniky, siahajúce po inšpirácie až niekam na začiatok 90´s a k tomu plná nálož ženskej energie a sexepílu. Trochu iná kovová hudba, odporúčam.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.