Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů. Čtyři nahrávky, které jsem dnes vybral mám zaryté hlavně pro jejich náladovost, které je pokaždé jiná. Často se k nim vracím hlavně díky tomu, jak zvláštně a nezávisle na mě z té naší domácí scény zírají.
Snová podivnost po křídly labelu Polí5. OTK na ayahuascovém tripu. Sbírka nedefinovatelných, ale silně znejišťujících nálad, které někdo nalil do formy, neochotně obtahující elektro-experimentální šablonu. Tomáš Procházka deklamuje texty, které mi poetikou připomínají ty nejdivnější sny, které se mi zdají, když mám teploty nad 39 a mozek se mi dostává do vrtule. Stále mě ale baví se k této desce vracet a nechat ji na sebe působit. Je to jako okno do pokřivené reality z jiného časoprostoru.
Jihočeská odpověď na MANON MEURT. Kytarová hypnóza, filtrovaná přes typickou budějickou špínu, kterou povětšinou zachytává síť sdružení Noise ASSault Agency Budweiss. Zahoďte romantické věnce z lučního kvítí, tohle je zlej shoegaze, kterej dokáže kousnout. Zapomeňte na zasněné pohledy do přírody za zvuků natahovaných nekonečných kytar, toto je zhudebněná kocovina, ve které se topíte. A ačkoliv se vás tu a tam snaží vytáhnout ženský vokál, není radno se na něj spoléhat.
Je tu něco z Johnyho Cashe a něco ze SWANS. Hypnotický country, který se protáhlo popelnicí a místy přeřadí na prychedelický rock’n‘roll. Táhlé kytary, magická rozmlženost a temnota. Zvuk z Golden Hive, takže i když jsou jen tři, má to potřebnou šířku. Sebevědomá deska s vlastní tváří, která se nesnaží nikomu ani sobě nic dokazovat.
Poprock, co by letos hrál v pátek na Fluff festu hned poté, co by skončila hlavní scéna na Psytentu, kdyby Fluff nezrušili. Proč? Protože se nám tu v jednom balíčku sešli REMEK, PRODAVAČ a PACINO a zdaleka nejen proto. V tu chvíli bych já osobně měl vše, co bych potřeboval. Klidnou chytrou kytarovku, při které si sednu do trávy a nechám se kolébat jejím devadesátkovým étosem. Kam bych chodil. Všechny ploužáky od FOO FIGHTERS sem přijdou za mnou.
DOKRUHU – Dokruhu
FOTBAL – Moon Landing Revival
TRUE FIR – True Fir
B4 – Plastová okna
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
Transcending Obscurity tentokrát žádnou extrémní obskurnost nepřinášejí. Nálož tradičního a hutného death metalu však taky potěší. Obzvláště v případě, že to patřičně šlape a hnětá. A to teda v případě této bandy z New Yorku rozhodně platí!
Je to vynikajúce. Takto ma naposledy bavili na My Life My Way v roku 2011. Krásne šťavnatá produkcia, pekne to odsýpa, pecka za peckou a na čele pelotónu hitovka Sunday Matinee - jasný kandidát na koncertnú tutovku.
Tak tady se čas zastavil. NOVEMBRE po letech ticha předkládají kolekci vzývající ducha post-doomu provedení z přelomu devadesátých a nultých let. Asi nepřekvapí, že deska vychází u Peaceville a rovněž asi moc nepřekvapí, že se poslouchá nanejvýš příjemně.
Hodně příjemná věc pro fanoušky vzdušnějšího post rock/metalu. Lehce načechraná progrese s výrazným vokálem, ale také přímočařejší postupy s doomovými náladami, kde je metalová síla stále v popředí. Tohle se chystám více prozkoumat.
