Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak nám sice zrušili koncert, ale domácí poslechy jsou stále ještě povoleny. A tak si dnes poslouchám stále ještě aktuální desku CAR BOMB a raduji se z ní. Je to jedna z mála kapel, která přežila trend mathcore tsunami a stále si drží vysokou jakost. Po čtyřech letech se čtyřka z Long Islandu, která od svého počátku přes skoro dvaceti lety drží stejnou sestavu, přihlásila s novou řadovou deskou.
„Mordial“ vlastně v ničem nepřekvapí a přirozeně navazuje na svého předchůdce. Obecně lze říci, že je přístupnějších, melodických zpívánek je opět o něco více než na minulé desce „Meta“. V pasážích, které jsou klidnější a neřve se v nich, jsem měl velmi často pocit, jako bych se díval na DEFTONES přes rozbité sklo, které váš svět rozseká na menší, nenavazující fragmenty. CAR BOMB ale dokáží i kousnout. Nálady a přístupy k tvorbě se rychle střídají, skladby se náhle lámou od klidů ke špinavým výplachům, matematickému „džentování“ i disharmonickým skřípanicím.
Zvukově jde opět o skvost. Pod nahrávkou je stejně jako na minulé desce podepsán Joseph Duplantier z rytmické mašiny GOJIRA jako creativní konzultant. Dvorní zvukový inženýr GOJIRY Johann Meyer pak dohlížel na nahrávání samotné. I přesto se mi zdá, že ten pochoďácký groove na minulé desce, jež vznikala pod podobným dozorem, byl mnohem citelnější a CAR BOMB se od něho trochu odchýlili. Deska je také o něco roztříštěnější. Jakoby si kapela před skládáním řekla, že za každou dlouhodobou rovnost v rytmu se bude popravovat. To samé lze velmi často říci o hamornických postupech, které působí tak, že na každý riff někdo aplikoval melodický deformátor.
Jestliže předchůdce působil hodně mechanicky, aktuální deska je v mnoha ohledech pokřivená. Její obal vlastně skvěle prezentuje, co najdete uvnitř. V dnešní době generických nahrávek umírajícího djentu je parádní slyšet nahrávku, která má kořeny hluboko ve „staroškolské“ metalové matematice, ale nerezignuje na neustálé objevování nových tvarů. CAR BOMB to opět dokázali. Z mého prvního živého setkání na letošním Brutal Assaultu jsem sice s hubou dokořán neodcházel, ale studiový materiál, který předložili na své poslední desce, je opět zcela přesvědčivý.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!