Technici ze Santa Fe přicházejí po deseti létech s druhým řadovým albem, které si rozhodně zaslouží pozornost všech fanoušků náročnějšího death metalu. Deska je oproti jejich debutu měkčí, preciznější a prostá grindcoreových elementů. Kvarteto se vydalo vstříc mnohem progresivnějším vodám a výsledek často zní jakoby ultratechničtí BRAINDRILL narazili do německých progerů z OBSCURA. Místy slyším odkazy na staré NOCTURNUS.

Deset let vývoje je tu znát. FIELDS OF ELYSIUM hráčsky vyspěli, což dávají rádi na odiv. Ubrali na síle, zuřivosti a temperamentu a přidali na aranžérské i hráčské ekvilibristice a přemýšlivosti. Celkový zvuk je mnohem měkčí, velmi často se obě kytary proplétají ve vyhrávkách, drtících arpeggia, a baskytara se silně prosazuje lehce zbustřeným zvukem, jenž má ale ve svém základu charakter medových odstínů. Místy se FIELDS OF ELYSIUM přepínají do až jazzrockových nebo poprockových poloh, jimiž se snaží materiál provzdušnit. Dělají to často tak, že se instrumentální nález zlomí do zdrženlivé melodické pasáže, kterou provázejí melodické vokály.

Velmi často ale budete mít pocit, že jednotlivé skladby hlavně předkládají technické finesy a umění všech zúčastněných. Celé album je vlastně poněkud přetechnizované, velkorysé a okázalé. Z tohoto elementu jsem byl nadšený při prvních posleších, ale postupem času se začíná jásavost nad předváděním hráčských schopností vytrácet. Je toho tu zkrátka příliš mnoho a po čase je únavné to všechno vnímat. Navíc se dostaví i pocit, že skladby se sice neustále vyvíjí překvapivým způsobem, ale ty fragmenty, ze kterých jsou poskládány, jste už před tím párkrát slyšeli.

 „In Ancient Contemplation“ je album, které nabízí progresivní death, co se často ohlídne do minulosti. Vlastně takové současné a svěží intelektuální death metalové retro. A i přes výtky, které jsem zmínil, musím říci, že podobná nahrávka od ne zcela známé kapely mi tu už delší dobu chyběla.