TICHÉ MÍSTO se u mě dostalo do žebříčku nejlepších hororů roku 2018. Proto jsem napjatě očekával netflixácký BIRD BOX, který navíc boostuje soundtrack z dílny Trenta Raznora. V mnoha ohledech se o těchto filmech mluvilo velmi podobně. Příběh je podobně zaměřen na jeden zakázaný smysl, který buduje napětí. Tentokráte nejde o sluch, ale o zrak. Pokud jste v TICHÉM MÍSTĚ nemohli mluvit, protože každý zvuk přilákal smrt, tady se nesmíte dívat.

Děj jede ve dvou časově různých linkách. První je jednoduchá. Plavíte se na loďce po řece. Prcháte s dvěma dětmi z místa A do místa B. Důležitá věc: naslepo. Druhá představuje začátek apokalypsy. Žádní zombíci nebo zbraně hromadného ničení. Lidé zkrátka začínají v masovém měřítku páchat sebevraždy a nikdo neví proč. Jediné bezpečné místo je to, kde nevidíte nic kolem sebe. A tak se stane, že se těhotná Sanda Bullock (čtyřiapadesátiletá) ocitne v domě se skupinkou dalších přeživších. Co dál? Zabarikádovat všechny škvíry v oknech, aby nikdo nemohl vidět ven. Aby nikdo nezačal mít chuť sám sebe zabít. Jenže nastávají otázky. Co když někdo zaklepe? Co když dojde jídlo?

V úvodní fázi jsou parádně nakresleny celé kulisy. Film má skvělý nájezd, aby se následně zklidnil v nervózní klaustrofobické atmosféře jednoho domu, kde máme poměrně nesourodou skupinu Robinsonů. Velmi slibně se tu začíná rozehrávat hra se spoustou vzrušujících karet. Celou dobu jsem se vlastně nejvíc bál toho, aby rozuzlení v závěru celý film nezašlapalo do země. Nebudu vám lhát – závěr si BIRD BOX zasloužil mnohem lepší.

Z čeho jsem naopak celkem nadšený, je hudba, která BIRD BOXu velmi pomáhá. Starý lišák Trent Reznor u podobných filmů přesně ví, jak na to. Pohodová, nenásilná piána hrají za doprovodu sílícího smyčcového nebo industriálního hlomozu, případně vám kormidelník NINE INCH NAILS ve výškách posílá po disharmonickém dopravníku neonové čárance.

Ve své podstatě není BIRD BOX horor v pravém slova smyslu. Je to strašidelný thriller a napínavé drama. V mnoha ohledech jsem si vzpomněl na jeden z mých nejoblíbenějších vědeckofantastických románů od Johna Wynhama - Den Trifidů. Film pracuje s podobnými nástroji. Dokáže skvěle odvyprávět postapokalyptickou vizi, která působí velmi civilně. Škoda, že ve finále trochu polevuje. I přes to jde o velmi zajímavé téma, ze kterého však mohlo být vyždímáno mnohem více.