Ve své podstatě pohádka o princi, který si musí vybojovat zpět své království, ačkoliv ho na počátku nechce. Asistuje u toho opravdu velkoryse pojatý a probarvený podmořský svět, u DC Comics poměrně netradičně pokusy o humor (který ovšem nikdy neuměl) a první hrdina DC Comics, který se nebere moc vážně.

Ústřední příběh se drží základní komiksové příběhové linie ze čtyřicátých let. Hlavním hrdinou je tedy syn zakázané lásky královny z vodní říše a strážce majáku od „Suchozemců“. Je předurčen k tomu, aby se stal spojnicí mezi vodou, zemí a jejich obyvateli. K tomu, aby mohl sesadit z trůnu svého nevlastního bratra, však potřebuje mýtický trojzubec, který hlídá příšera podobná Krakenovi (namlouvá ji Julie Andrews, známá z pohádky Marry Poppins). Podobných zajímavostí je tu více. Jednoho z vodních králů hraje například Dolph Lundgren a významnou roli tu má i Willem Dafoe. Matku hraje jednapadesátiletá Nicole Kidman, na které digitální omlazovací kůra ukázala, kde zhruba stojí její hranice.

Z nového, expandovaného vesmíru DC, když pominu Nolanovy Batmany, se jedná o film číslo dva. První místo jednoznačně opanovala Wonder Woman z předchozího roku. I přes opulentní vizuál a věrnost předloze má Aquaman několik neduhů. Pokusy o humor i hláškování hlavního hrdiny působí občas velmi toporně a velmi jednoduše. Leckdy sklouzne do trapnosti. Občas jako bych se koukal na film od Trošky.

Další kapitolou je vizualita a dopad některých scén. Až příliš patrná je tu snaha budovat ikonické, téměř plakátové záběry, a neustále to na vás mrká ve stylu „koukej jak moc jsme cool“, ale tohle podlézání divákovi vlastně cool vůbec není. Co je naopak nutné ocenit, je zpracování podmořského světa. Tady se fantazií rozhodně nešetřilo a celková rozmáchlost je místy dechberoucí. Ať už jde o bojové mořské koníky, krokoještěra, na kterém jezdí král Orm, nebo jen samotné město Atlantida. Vše bere dech i díky přehnanosti v barevnosti a velkorysosti, s jakou jsou scény zpracované.

Drtivá je stopáž. Za těch sto čtyřicet minut jsem měl několikrát tendenci podřimovat i ve chvíli, kdy se přede mnou odehrávala barevná vizuální hostina. Jednou ze zajímavých vrstev filmu je jednoznačně i ta ekologická, při které vlastně chápete krále Orma, který chce jednou pro vždy zničit pevninu a její suchozemce, neboť bez skrupulí ničí jeho svět.

Oproti ostatním DC filmům má Aquaman nadhled a pokud znáte původní komiks – kreslený film, tak zde není téměř nic navíc. Ve své podstatě mi připomíná posledního Thora. Zpracování je ale velkolepé, barevné a ačkoliv film dost často mění žánry, vše působí dost soudržně. Nic to ale nemění na tom, že již avizovaný druhý nejlepší film u DC Comicsu je průměrem ve srovnání s konkurencí od Marvelu.