KREATOR - Krushers Of The World
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem před nedávnem hledal dokumentární filmy o válce ve Vietnamu, našel jsem jeden seriál, který dle referencí překonává všechny ostatní. Už u prvního dílu z deseti jsem si všiml hudby. Rukopis některých fragmentů mi byl povědomý. Až tehdy jsem zjistil, že za ním nestojí nikdo jiný, než Trent Reznor z NINE INCH NAILS a Atticus Ross. Od té doby jsem si tento zneklidňující válečný soundtrack proháněl ušima snad každý den, což se mi asi ještě nikdy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu nestalo.
Pokud jde o Rosse, ten s Trentem Raznorem rozhodně nespolupracuje poprvé.

David Fincher dal ty dva dohromady už u několika svých filmů. Za všechny jmenujme „The Social Network“ nebo „The Girl with the Dragon Tattoo“ a zdaleka nejen to. Za poslední dva roky jsou spolu podepsáni pod šest dalších projektů. Sám Ross fungoval jako producent a programátor pro NINE INCH NAILS od roku 2006 a před dvěma lety se stal jejich oficiálním členem. Má za sebou i produkce pro kapely jako KORN nebo spolupráci s BAD RELIGION nebo PINK.
Vraťme se ale k vietnamskému soundtracku. Většinou se používají ambientní plochy, do kterých je vkládán nervózní klavír a nenápadné rytmizující spodky. Barva zvuků se přitom stále mění a kroutí, nabírají disharmonické tvary, špiní se od noisu i industriálu. Málokdy tu vyhřezne silný melodický motiv, ale to, jak zvuk tvoří atmosféru, je dechberoucí. Hudba je svým způsobem meditativní, vyklidněná a znejisťující současně. Hraje si často s mrazivostí a chladem. Místy skučí jako meluzína, která pozvolna přechází do zvuku, který se snaží napodobit ječící sirény. Jindy připomíná instrumentální verzi NINE INCH NAILS, kteří se rozhodli hrát postrock, ale neví, kudy do toho.

Jen málokdy se kompozice pouštějí do agresivnějších výpadů a nekompromisního tempa, jako je tomu například u „Justified Response“. Ovšem i takové ojedinělé momenty tu jsou. Pokud si odmyslím dokument, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je tento soubor zvukových nálad parádním dobarvením nastupujícího podzimu.
Skvělý dokumentární seriál a ještě lepší soundtrack.
1. Less Likely
2. Four Enclosed Walls
3. The Forever Rain
4. Remnants
5. Other Ways To Get To The Same Place
6. Torn Polaroid
7. Before Dawn
8. What Comes Back
9. Justified Response
10. Counting Ticks
11. A World Away
12. The Right Things
13. Passing The Point
14. Strangers In Lockstep
15. Before And After Faith
16. The Same Dream
17. Haunted
-bez slovního hodnocení-
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Že hrají SOEN v podstatě stále totéž, je fakt. Přesto se jejich nahrávky vždycky zajímavě melodicky rozvinuly a dalšími poslechy tak nějak dozrály. Novinka se ale po prvních pár posleších tváří hodně vyčerpaně. Doufejme, že nakonec přece jen vykvete.
Australané nijak nepolevují v tempu chrlení desek. A přestože je to stále o tom samém energickém death metalu, díky dostatečné technické preciznosti a živelnosti se opět jedná o slušné album. Jen mi po poslechu nezůstává v paměti žádný výrazný moment.
První album polské prog skupiny bylo djentově surové a odkazovalo občas i na klasiky TOOL. Nová deska je mnohem epičtější, uvolněnější a melodičtější. Materiál, který na posluchače klade větší nároky a potřebuje čas, ale rozhodně to není čas ztracený.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Další porce retra od Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN je na první poslech méně výrazná než bravurní minulé album "Monuments", přesto skupina opět prokazuje cit pro energický hard rock se silnou melodikou, psychedelickým rozostřením a potřebným nadhledem.





