Uběhly téměř čtyři roky a člověku se ani nechce věřit, že je to skutečně tak dlouho, co vyšlo „debutové“ album „Unleash The Fire“ amerických RIOT V. Jenže čas je zkrátka konstantní veličina, které – slovy skladby „Black as Time“ slovutných CANDLEMASS – je úplně ukradené, co si myslíme my. A tak třebaže dojmy ze skladeb jako „Ride Hard Live Free“, „Take Me Back“ či „Until We Meet Again“ jsou ještě stále velmi živé a silné, uběhlo opravdu tak moc měsíců, po kterých jsme toho o těchto Američanech moc neslyšeli. 

Proč je v předcházejícím odstavci slovíčko debut umístěno v uvozovkách, nemusím nejspíš sáhodlouze vysvětlovat. Po smrti Marka Realeho, muže, který stvořil a v podstatě „byl“ RIOT, v roce 2012, se zbytek kapely rozhodl pokračovat s novými spoluhráči a z úcty k jeho osobnosti si vetkl do názvu kapely navíc „V“. No a vydal zmíněné album, jež bylo tou nejlepší možnou reakcí na ztrátu obrovské hudební osobnosti a zároveň poctou všem těm rokům, kdy vedl RIOT vstříc světlým zítřkům a heavymetalovým dálavám.

„Angel´s Thunder, Devil´s Reign
Heavy Metal Runs Through My Veins.“

Jak napovídá i refrén čtvrté skladby v pořadí „Angel´s Thunder, Devil´s Reign“, na novince „Armor Of Light“ není skutečně nutné hledat nic jiného, než poctivý těžký kov, častokrát s vymazlenými melodiemi a nebetyčnými výškami Todda Michaela Halla za mikrofonem. Vzor jedineční RIOT, samozřejmě, neboť skladatelský proces stále leží na bedrech někdejších Realeho souputníků Dona van Staverna a Mikea Flyntze, a to je zkrátka jasně slyšet (nepamětníkům na to konto doporučuji i znovu nahraný bonusový šlágr „Thundersteel“).

Oproti „Unleash The Fire“ se toho tudíž mnoho nezměnilo a kapela jede velmi solidní rychlostí (na pomalé skladby zde nevsázejte) po přehledně vyrýsované přímce z těžkého kovu, tu a tam jen lehce šmrnclé hard rockem, k němuž RIOT v minulosti rovněž tíhli. Povedený je zejména úvod alba, neboť až někam k „Burn The Daylight“ (mimochodem, zrovinka pěkně hardrockově načichlý štych) či „Heart Of A Lion“ (s opravdu úsměvným textem – schválně, o kom si myslíte, že asi tahle skladba je?) nemá posluchač příliš šancí k vydechnutí, jak moc a jak mocně to na něj RIOT V vybalí. Dále už je to pak na přeskáčku, jednou se v kovovém hledáčku blýská, až oči přecházejí (nádherně odlehčené vyznání „San Antonio“), jednou to v něm zase naopak téměř skomírá tuctovostí a nezajímavostí (paradoxně titulní skladba nebo „Raining Fire“) a ze všeho nejvíc to je tak napůl mezi oběma těmihle protipóly.

Myslím, že objektivně toho snad ani po RIOT V aktuálně nemůžeme chtít více, než „Armor Of Light“ přináší, obzvlášť když toho samozřejmě není zrovna málo a převažuje to pozitivní. A tak zbývá už jen dluh na poli živých vstoupení, který by snad už konečně měla kapela přijet splatit i k nám při příležitosti podzimního předskakování německým PRIMAL FEAR. Což je mimochodem pořadí postavené na hlavu, ale nebuďme pro začátek zbytečně nenasytní – Synové lachtana nám to, věřím, bohatě vynahradí.