Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
IHSAHN vydáva jeden skvelý album za druhým. Dávno preč sú časy, keď jeho sólovky mohli niekomu znieť ako vylúhovaný EMPEROR. Za kľúčový sa dá v tomto smere považovať hlboký zárez v diskografii s pôsobivým názvom „Das Seelenbrechen“ z roku 2013. Tam sa skutočne lámali veci, tam sa opäť v plnej kráse prejavil ozajstný progresívny umelec. Tam sú položené základy toho, čo v jeho prípade počúvame v súčasnosti.
IHSAHN na sebe neustále maká. Prezradil to aj v niektorom z nových rozhovorov - dlhodobo sa snaží pracovať na tom, aby v sebe zlikvidoval akékoľvek náznaky svalovej pamäte pri tvorbe nových kompozícií. Nechce sa opakovať ako gitarista a skladateľ. Sedemstrunové gitary už najnovšie vymenil za osemstrunky, experimentuje so zvukmi a aranžmánmi. To všetko má blahodárne účinky na jeho kreativitu.
IHSAHN sa vie obklopiť správnymi ľuďmi. Rád spolupracuje s nórskou umeleckou omladinou. Cez švagra Einara a jeho kamošov z LEPROUS až po machrov zo SHINING. Nevynecháva ani zahraničné kolaborácie - Matt Heafy na predchádzajúcom albume „Arktis.“ či švédsky gitarový hrdina Fredrik Akesson na novinke. Toto všetko udržiava jeho tvorbu čerstvú a zaujímavú a naskutku príťažlivú.
IHSAHN robí umné retro. Máme rok 2018, zabudnite na hammondy, v hre je zvuk syntetizátorov z 80. rokov minulého storočia. Ťažký, temný, melancholický. Možno za to môžu „carpenterovské“ plochy, ktoré sa preslávili v populárnom seriáli Stranger Things, možno sú za tým vlčí nórski bratia z ULVER a ich famózny výlet do 80 ´s s názvom „The Assassination Of Julius Caesar“, alebo naozaj ide o inšpiráciu v súčasnom hip-hope a popovej hudbe, ako priznáva aj samotný IHSAHN. Prípadne všetko dohromady. Tak či onak to funguje úplne fantasticky a nečakane príjemne - skúste napríklad skladbu „Twin Black Angels“, tá je v tomto smere úplne esenciálnym príkladom.
IHSAHN nezabúda na black metal. Samozrejme, že si na novinke vychutnáte jeho značkový cisársky vreskot a ostré gitarové hrany. Album úžasne pracuje s kontrastnými plochami. Celkom prirodzené prechody z agresívnych pasáží do melodických refrénov či vkusných medzihier sú najväčšou ozdobou nahrávky, podarili sa ako už dávno nie. Kým spomínaný album „Das Seelenbrechen“ obsahoval všetky možné vplyvy od „wagnerovskej“ symfonickej opulentnosti cez džezové rozklady skladieb a šialené rytmické prekérnosti až po akustickú uvoľnenosť, predchádzajúca radovka „Arktis.“ bola tématicky ucelenou zvukovou prechádzkou po zasneženej krajine s jemnými náznakmi elektronických vplyvov; nuž a „Ámr“ prináša opäť niečo úplne iné - ide o doteraz najcivilnejšiu a najcitlivejšiu nahrávku v bohatej diskografii veterána z Telemarku. Bez straty povestnej agresivity objavuje IHSAHN netušené melodické teritóriá.
IHSAHN robí všetko správne. Už pekných pár rokov. Túžby fanúšikov jeho najstaršej tvorby dokonale saturuje sviatočnými festivalovými vystúpeniami EMPEROR a on sám sa môže s prehľadom sústrediť na sólovú tvorbu. Nespomínam si, že by som v zákulisí festivalu Brutal Assault videl niekoho tak spokojného, ľudsky príjemného a vyrovnaného. Veď on sa usmieval, aj keď mu na letisku stratili všetky nástroje a na svoj sólový set si musel požičiavať gitary od chlapcov z LEPROUS. A určite sa bude usmievať aj toto leto. Veď nahral jeden z najlepších tohtoročných albumov.
1. Lend Me The Eyes Of Millenia
2. Arcana Imperii
3. Sámr
4. One Less Enemy
5. Where You Are Lost And I Belong
6. In Rites Of Passage
7. Marble Soul
8. Twin Black Angels
9. Wake
Saxofon nedostal prostor, to je pro mě zklamání. Jinak, jak jinak, velmi dobré, i když bych neřekl, že jde o Mistrův nejlepší zářez. Na to je tu relativně dost jaloviska ("Sámr", "Where You Are Lost And I Belong"...). A taky chybí nějaká pořádná odpíchnutá vypalovačka ("Citizen", "A Grave Inversed"...). A propos, která deska Ihsahnova deska je vlastně nejlepší?
15. května 2018
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
sokelsson
9,5 / 10
Dostal ma. Konečne. Predchádzajúce sólovky boli fajn, ale až teraz je to pravá Ihsahnovská genialita. Predpokladám, že to časom vyskočí na 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.