Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nepředpokládám, že se po světě pohybuje mnoho fandů BORKNAGAR, SOLEFALD, ARCTURUS a dalších severských band, jež jsem si kdysi zvykli trochu nabubřele nálepkovat jako „avantgardní“, kteří by neznali IN VAIN. Pokud ano, dělejte se sebou něco, sakra! Tahle mnohohlavá saň z norského Kristiansandu je zárukou špičkového metalu, který spojuje deathovou pronikavost, blackovou melodiku, pagan vibrace a kaskádovité čisté popěvky, jež se můžou zrodit snad jenom pod skandinávskými vodopády a v okolí dravých horských bystřin. Sestavou IN VAIN se v historii mihly i klíčové persony severské metalové scény jako Ivar Bjørnson či Garm. Dobrá adresa.
Předposlední řadovkou „Ænigma“ si kapela nastavila laťku proklatě vysoko, protože jejich hudební fúze se tu dostala do téměř dokonalé rovnováhy. Křupavé pohanské riffy, komplexní struktura skladeb i moderně znějící čistý vokál vytvořily podmanivou a přitažlivou paletu motivů. Úkol tedy zněl jasně: novinka „Currents“ musí po pěti letech skočit hodně vysoko.
A jak se odlepuje od země? Předně, pro někoho může být trochu složitější akceptovat, že v úvodních skladbách IN VAIN sahají po zalomených metalcoreových riffech spíš než po dřívější pagan zpěvnosti. S nástupem refrénu „Seekers of the Truth“ je ale zřetelné, že ta stará dobrá melodika tam je, jen překrytá novou vrstvou. A kupodivu – ono to pořád kope! V progresivně zasekávané „Soul Adventurer“ se ke slovu konečně naplno dostane i velebný vokál Sindre Nedlanda a nadýchaný nordický refrén. Lehký žánrový posun v projevu kapely posvětí i odstáté uši, struny a hlasivky hostujícího frontmana TRIVIUM Matta Heafyho. V následující „Blood We Shed“ zasadí IN VAIN tvrdý deathcoreový hák, který sedne přesně na bradu, překvapivě i v naléhavé melodické variaci. Seznamovací fáze je u konce, plavba v Proudech začíná.
Velebná borknagarovská „Origin“ pokračuje v suverénním míchání majestátních ploch s řezavými vstupy kytar. Sindreho vokál se nad ní tyčí jako vzedmutá příbojová vlna. Následující oratorium „En Forgangen Tid (Times of Yore Pt. II)“spustí hotovou tsunami. Fenomenální chorál v norštině je jako nezadržitelná masa, jen částečně zkrocená doomově zasmušilou mezihrou. Kontrast s prvním dílem, který blackově bouřil a řezal na albu „Ænigma“, snad nemůže být větší, přesto (nebo právě proto) tvoří obě skladby strhující třináctiminutový epos. Chcete esenci norského metalu? Pijte do dna!
Nejsvižnější výplach alba přináší „As The Black Horde Storms“, jejíž plamen rozdmýchavá zčernalý tremolový riff a houpavá mezihra s ponurým hrdelním zpěvem. Pokud se někde IN VAIN hlásí ke svým kořenům, je to právě v téhle kompozici. Grand finále patří košaté „Standing on the Ground of Mammoths“, kde si kapela vedle kloubení extrémních poloh a hymnických pasáží (silně evokujících nejsilnější momenty „oldendomainovských“ BORKNAGAR), přivolává na pomoc i tradiční saxofon. Jeho zastřený zvuk přidává do už tak pestré palety barev další odstín a bouřlivé dílo je tak dovršené.
„Currents“ je album vyprávějící o proudech a vlnách, které mění náš svět. Stejně tak je to album, které si s proudy a vlnami hraje i na kompoziční úrovni. Kypící, proměnlivé, neklidné severní moře nakonec vydává jasné poselství – „Ænigma“ možná byla chytlavější, „Currents“ ale svoje podmanivé šifry uvolňují postupně a vyrovnají se jí. IN VAIN nemají tak zvučné jméno jako BORKNAGAR, SOLEFALD či VINTERSORG, ale ve srovnání posledních alb odchází jako přesvědčiví vítězové.
P. S. Recenzoval jsem „klasickou“ CD verzi. Speciální edice obsahuje o dvě skladby více.
1. Seekers of the Truth
2. Soul Adventurer
3. Blood We Shed
4. En forgangen tid (Times of Yore Pt. II)
5. Origin
6. As the Black Horde Storms
7. Standing on the Ground of Mammoths
Diskografie
Solemn (2024) Currents (2018) Ænigma (2013) Mantra (2010) The Latter Rain (2007) Wounds (EP) (2005) Will the Sun Ever Rise? (demo) (2004)
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.