Poslední film před vrcholnou Infinity War. Představení zbývající figury, jež se postaví Thanosovi a Black Orderu. T´Challa, alias Black Panther, je král imaginární africké země Wakanda. Ta je izolovaná od okolního světa, chrání ji technologie, kterou ostatní svět nemá. Díky tomu si uchovává punc nezajímavého zaostalého království. Po smrti svého otce nastupuje T´Challa na trůn a po patřičném rituálu se stává Černým Panterem. Jakýmsi nadčlověkem, ze kterého navíc jeho brnění, jež je symbolem jeho postavení, dělá téměř neporazitelného válečníka.

V rámci zápletky a hlavně úvodního entrée do Wakandy dostanete základní informace o zemi a její historii. To z filmu dělá poživatinu, kterou lehce strávíte i v případě, že jste nikdy neviděli jiný Marvelácký film a nevíte nic o náboženství, kmenech, politice a zvycích ve Wakandě. Black Panter v tomto stojí stoprocentně na svých vlastních nohách.

Oproti celé řadě jiných Marvelovek se tu velmi povedli oba záporáci. Na Andyho Serkise se skvěle dívá, působí velmi zábavně a je možná škoda, že nedostal více prostoru. Jeho charakter bezrukého pašeráka se zbytnělým egem nedotknutelné rockové hvězdy mě bavil v každé sekundě. Roli člověka, který s maniakálním úsměvem nejraději stojí na ostří meče, si viditelně užívá. Michael B. Jordan v roli hlavního záporáka Killmongera je skvělý v tom, že velmi dobře rozumíte, odkud pochází, proč se chová tak jak se chová a jaké má motivace. Stejnou jiskru a zábavnost jako Serkis ale nemá.

Nepovedly se snad jen efekty, které neohromí a v některých ohledech dávají vzpomenout na jedenáct let starého Spider-Mana s Tobey Maguirem v hlavní roli, ale film to přebíjí svoji vizualitou a barevností. Ta je velmi dotažená, někdy mám pocit, jakoby na filmu spolupracoval Guillermo del Toro. Vše parádně ladí a hraje. A když se na scéně objeví Danai Gurija v roli T’Challovy pobočnice a velitelky Dor Milaje ve zlatorudých brnění, je opravdu na co koukat.

Black Panther usadil do režisérské židle jednatřicetiletého novice Ryana Cooglera, který si prošlapává cestu do mainstreamu od filmu Fruitvale, jenž se snaží rekonstruovat události Silvestra roku 2008, kdy byl Kalifornskou policií bezdůvodně zastřelen Oscar Grant. I následující film Creed má černého hrdinu, shodou okolností opět Michaela B. Jordana. Tyhle dva zřejmě spojuje víc než stejný věk.

Možná i díky Cooglerovi film vyznívá mnohem více angažovaně a politicky. Ať už jde o téma uprchlictví, izolace a vyloučení nebo černošské i ženské emancipace. Zaznívají mnohem adresnější věty typu, že moudří v dobách krize stavějí mosty, nikoliv zdi. Film v tomto ohledu často pomrkává na současnou vládu v USA i na krizi v Evropě. I přes tento background, který v současnosti rozdmýchává diskuze o politické korektnosti a lidských právech, nemám pocit, že je tato stránka u filmu až tak významná nebo nosná. Ano, je tu. Ale je otázka, zda-li se tomu šlo ve filmu vlastně vyhnout vzhledem k tomu, jak je svět Wakandy a Black pantera koncipován v komiksu. Asi ne.

Osmnáctá Marvelovka, po pro Marvel trochu slabším roku 2017, hraje na vážnější notu a předkládá dobrý příběh v poměrně zajímavém sci-fi balení a s velkoparádně zpracovanými záporáky. CGI porno je skvěle barevně doladěné, a i když pokulhávají triky, kouká se na to vlastně velmi dobře.