Ještě před tím, než jsem šel do kina, mi neuniklo celkem velké "haló" kolem tohoto filmu. Zkazky o tom, že jde o nejlegračnější marvelovku a úplně něco jiného, než byly předchozí filmy, ve kterých se pohybovali Avengers, nešlo ignorovat. Takže se usazuji do křesla kinosálu a očekávám tu řachandu. A… ona se nekoná. Dokonce se vám musím svěřit, že jsem se ani jednou během filmu nesmál nahlas, naopak mám pocit, že jsem snad jednou nebo dvakrát naopak zavřel oči.

Tím ale nezastírám, že podtón filmu je výrazně odlehčenější, než jakýkoli jiný Thor nebo Avengers, a svým naturelem má rozhodně nejblíž ke Strážcům galaxie. Rozhodně ovšem nemá ambice ze mě ždímat slzy smíchu. Thor, který padá na schodech, dostává ránu balónem do obličeje nebo se dohaduje s Hulkem o tom, kdo je větší hrdina – to na mě fakt nefunguje. Celkem hezky se pracuje s chemií některých postav, ať už je to vztah Loki versus Thor nebo třeba i krátce Dr. Strange, jenž se tu mihne. I přesto musím konstatovat, že jsem se víc nasmál při hororu "To", což mi tedy ve finále přijde dost divný.

Občas jsem měl pocit, že vznikla parodie, kde sami sebe hrají některé originální figury, a stále to má velmi velkorysý rozpočet původních Avengers.

Zápletka má téměř shakespearovské kulisy. Odin vyklízí Asgard a na scénu vchází jeho zapomenutá prvorozená dcera, bohyně smrti Hela, která se snaží zotročit všechny světy. Sám Thor uvízne na zvláštní planetě plné odpadků, které vládne trochu sjetý Jeffa Goldblum, provozující zápasy v obrovské aréně. Všichni tu vypadají trochu bizarně a všechno funguje tak, až má jeden má pocit, že tu každý musí brát nějaké drogy.

Víc netřeba prozrazovat, stejně všichni víme, že se to na konci nějak skoulí a bude u toho velká bitevní vřava v CGI. Oproti posledním Strážcům Galaxie tu máme opět celkem necharismatického záporáka – vlastně první marveláckou záporačku, ze které jsem přesvědčen, že by šlo vytřískat mnohem více. Nejen proto, že Helu hraje Cate Blanchett.

Co za to opravdu stojí, je výtvarná a hudební část filmu. Výjev, v němž Hela bojuje s armádou Valkýr, je opravdu velkolepý, a zpomalený záběr, jak na sebe v aréně skáče Thor a Hulk, je doslova ikonický. Jako prdel na hrnec pasuje hudba, která je napěchovaná osmdesátkovými synťáky. V případě, že se Thor žene do bitvy, spouští se automaticky „Immigrant Song“ od LED ZEPPELIN, který nápadně připomíná hlavní motiv Wonder Woman. I tohle na mě působí jako dokreslení stylu humoru filmu. Klobouk dolů před Markem Mothersbaughem. V tomto ohledu odvedl skvělou práci.

Jako osvěžení, zajímavost a odbočka v rámci Marvelu budiž. Film má samostatný příběh a nijak zásadně neposunuje hlavní dění směřující k Infinity War. Pokud by ale měl být i další Thor crazy akční komedií v tomto duchu, rychle se toho člověk přejí.