Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američané FULL OF HELL deskou „Trumpeting Ecstasy“ potvrzují svoji unikátní pozici na extrémní scéně. Spojení noisu, industriálu a grindcoru nikdy nebylo tak intenzivní. Na poslední desce dochází k explozivnímu spojení žánrů, které se utrhly ze řetězu a vzájemně spolu kopulují v nepředstavitelných polohách. Přímočarý rychlý grindcore, někdy říznutý i crustem, tu přechází v chaotické hardcorové jízdy, které překvapují agresivní zběsilostí v rytmice. Mezi tím protéká řeka té nejšpinavější noisové vazelíny, která nahrávku zahušťuje, jindy dopřává krátké zneklidňující přestávky v neutuchajících útocích na vaše uši, připomínající mezery mezi kulometnou salvou. Zcela nový rozměr v intenzitě instrumentálního masakru dodává hlas Dylana Walkera, který často balancuje na pomezí black metalového skřehotáku a toho nejintenzivnějšího screamu.
Mnoho skladeb má kolem jedné minuty. To jen znásobuje ten tlak, který přichází a odeznívá v grindcorových ničivých tsunami. Skladba „Trumpeting Ecstasy“ je výraznou odbočkou v rámci alba. Má asi nejindustriálnější podtón, velmi kontrastně z ní vykvétá ženský vokál a to na smetišti, které je asi tou největší špínou, jakou Kurt Ballou v poslední době na nějaké nahrávce udělal. CODE ORANGE jsou oproti tomu blýskavá mainstreamová bezpečná nahrávka. Bohužel jen v rámci zvuku. Oproti předchozímu materiálu se tu FULL OF HELL více přiklánějí ke klasickým grindovým postupům a méně experimentují, ale vůbec mi to nevadí. Stále je to mistrovsky ukovaný chaos, který má vysoké obrátky a intenzivně se zarývá do kůže.
22 / 04 / 2026 / PRAHA / BIKE JESUS
Poctivá grindcorová vichřice v podobě 4 uskupení se řítí na Prahu!
Sestavě vévodí americká sebranka Full of Hell, která se od roku 2009 zapsala jako jedno z nejvýraznějších a nejoriginálnějších uskupení současné extrémní hudby, zejména díky neustálému experimentu, kterým jejich tvorba prochází. Kombinují grindcore, death metal, noise, hardcore a industrial. Jejich hudba je intenzivní...
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
Druhá ukážka z pripravovaného albumu ukazuje dozrievanie od uctievania TOOL smerom k osobitejšej produkcii (inšpirácie sú aj naďalej priznané) a konečne aj sebavedomejšiemu vokálu. Zvedavosť a očakávania rastú.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) se svou novou skupinou hrne celkem melodickou metalcore polohu. Ale úplně krotké to naštěstí není. Debut "The Light Age" mi nesedl, tohle EP už mi díky své energii vyhovuje více.
Stylově surový death těchto Britů nese depresivní dystopickou tematiku posledního města na Zemi. Hudba je to tedy ponurá a "zkažená" silnými vlivy deathcoru, současně brutálně nemilosrdná.
Nový rok se zvolna rozjíždí, je tedy na čase protáhnout artritické oudy. A tihle Holanďané k tomu nabízí znamenitou příležitost. Necelá půlhodina ryzího meloblacku, který je dostatečně řízný, chytlavý i atmo, ozdobený raně borknagarovským nádechem.
Nicholas Bonsanto svůj sólový projekt pojal v širokém doom metalovém rozsahu a funkčně kombinuje melancholickou vzdušnou zasněnost s hrubou stylovou podstatou. Je cítit důraz na kontrasty, ale především na nálady. A u mě to po emocionální stránce funguje.