Po drobném rozčarování, které mne doprovodilo u poslechu minulého alba „The Hike & Other Laments“, jsou jihomoravští SIX DEGREES OF SEPARATION po třech létech nahrávací pauzy zpět a já musím s radostí konstatovat, že vše je zase jak má být a v naprostém pořádku. Domácí melancholicko/melodicko/metalové monstrum se na svém nejnovějším počinu znovu představuje jako protagonista toho nejlepšího z kovových českých luhů a hájů, ve špičkové formě a zároveň nabízí plnou hrst těch nejrůznějších zážitků, které si jen můžete odnést z jedné z nejnapínavějších činností, co jich kdy tento svět stvořil, totiž z poslechu nového alba zasvěcenému nejtvrdšímu z hudebních žánrů.

„Simple“ ovšem není zdaleka tak jednoduchou záležitostí, jak by se z jeho názvu mohlo zdát. V duchu té nejlepší tradice „šesti stupňů odloučení“ nabízí obrovsky pestrou paletu melodických barev a nálad, jež kapela na hutném metalovém spodku mísí v rafinovanou, těžce melancholickou delikatesu, jejíž neodolatelné chuti musí spolehlivě podlehnout každý, komu je vlastní základní (a tedy povinné) metalové učivo.

A jde na to vskutku bez servítek. Úvodní „Self-aware And Stubborn“ se svými více než sedmi minutami by se mohla zdát jako zbytečně velké sousto, ale opak je pravdou. Skladba vyšperkovaná tradičně charismatickým Doctorovým vokálem a nezvykle niterním vyzněním textu (což je ostatně symbolické pro celou nahrávku) vykvete ve svých několika rytmicky odlišných partech ve skutečným metalový klenot, vyznačující se především obrovskou naléhavostí. Přesně pro tohle jsou SIX DEGREES OF SEPARATION tak mocnými metalovými kouzelníky – obyčejnými výrazovými prostředky vás dokážou dohnat ke skutečně silným prožitkům. V bledě modrém to platí i pro „Eager“, další mocný vál s úžasně dramatickou atmosférou, „Fury“, výkřik vzteku v rudoprázdném lidském podvědomí, a přes „Compassion“, malinko zmírnivší, ovšem i tak stále stejně působivou, bych takto mohl pokračovat až do konce desetipoložkového obsahu alba, na němž až na úplné výjimky („Regret“ a „Resigned“ jakoby přece jen nedosahovaly stoprocentní úrovně zbylých skladeb) není jediné místečko pro nedodělky.

Fascinující je zároveň absolutní absence jakékoliv pozitivního náboje, která ze „Simple“, se všemi jeho neveselými textovými náměty, činí vskutku jedinečnou sbírku balad, samozřejmě balad v pravém slova smyslu. Je pravda, že SIX DEGREES OF SEPARATION takoví vlastně byli téměř vždy, ale nyní jakoby to dávali ještě více na odiv. Letošní studiová práce se jim tedy povedla na výtečnou, za což, předpokládám, budou (námi všemi) náležitě odměněni.