Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula, se přímo nabízí. Odpověď je – neposunula se ani o píď. WALLS OF JERICHO jedou stále ten stejný tvrdohlavý kovový hardcore, který se zaměřuje na funkčnost na koncertě. Na druhou stranu jakou revoluci čekat od kapely, která pomáhala formovat tvář metalcoru už koncem devadesátek? Takže co člověka na „No One Can Save You from Yourself“ čeká? Vyřvávačky, halekačky, houpavé riffy, sem tam nějaká sekačka a jedna skladba s melodickým neřvaným vokálem, která skvěle zvládá jediný svůj úkol, ty hutné kytarovky trochu na závěr provzdušnit.
Do alba vás uvádí houkání sirén a pak už vše kosí nemilosrdná hutná mašina, kterou pohání sociální kritika a řev nenapodobitelné divoženky Candace. Chytlavost v přímočarosti. WALLS OF JERICHO vydali po osmi letech album, které se dá označit za konzervativní po metalcorové, navazující na „The American Dream“ a co si budeme povídat, oni už asi jiní nebudou. Jejich hlavním zájmem je hardcorová energie naditá v metalovém kabátě, tah na branku a hudba konstruovaná hlavně pro živé hraní.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.