Tak letos naposledy. Šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! I poslední den Brutal Assaultu byl bohatý na kapely a situace, které jsou z kategorie nezapomenutelných. Dnes to jsou tato jména: ESOTERIC, AT THE GATES, VICTIMS, SÓLSTAFIR, ROSETTA, DEFEATED SANITY.

DEFEATED SANITY – že spolu s PSYCROPTIC vytvořili nejlepší death metalové ráno a poledne, co si jen člověk mohl přát. Za bubeníka, který rozsekal zatím vše, co jsme na Brutalu tento rok viděli.

ROSETTA – za zklidnění a provzdušnění úmorně teplého dne. Za hudební svěžest. Za civilnost bosého Michaela Armina.

SÓLSTAFIR – za dokonalou souhru západu slunce a hudby. Za to, že nebyla znát nervozita, která teď kolem kapely panuje. Za podivínství dvoumetrového kostlivce Aðalbjörna Tryggvasona. Za to, že zahráli Fjaru.

VICTIMS – za jedinou opravdovou hardcorepunkovou kapelu festivalu. Za nabušený upocený set. Za Švédsko.

AT THE GATES – za nejlepší melodický death metal na festivalu. Za set, který se zprvu nezdál, ale ke konci mě naprosto pohltil. Za to, že „we fucking love death metal“.

ESOTERIC – za to že mě pohřbili tou nejpříjemnější masou zvuku. Za to, že se vyplatilo počkat. Za démoničnost Grega Chandlera. Za šestistrunku Marka Bodossiana. Za funerální krásu.