Arjen Anthony Lucassen je workoholik, který své hudební nápady a vize neúnavně chrlí pomalu rok co rok již od počátku devadesátých let. Pochopitelně se neubránil sebe-opakování, ale na druhou stranu je sympatické, že se snaží nezůstat svázán v rámci jednoho žánru či skupiny. V podstatě pro každý svůj nápad si založí nové uskupení. Některé přežijí jako dlouhodobé a stabilní projekty (AYREON), některé opustí, ale nechá jim volné pole působnosti (STREAM OF PASSION), jiné (většina) zmizí v propadlišti dějin.

THE GENTLE STORM by se dal považovat za duchovního nástupce AMBEON. Až na to, že místo čtrnáctileté lolitky si Arjen naverboval zralou maminu Anneke van Giersbergen. To byl určitě dobrý tah, jednak pro hlasové kvality, ale i pro nepopiratelné charisma, které ve svém projevu má. AMBEON byl prezentován jako hudební experiment, THE GENTLE STORM Arjen uvádí jako plnohodnotnou kapelu. Jenže tohle už tvrdil mnohokrát a popravdě budu i rád, když zase za čas přijde s něčím úplně novým. Své hudební postupy už asi nezmění, přesto jeho různé inkarnace si stále drží své kouzlo.

V posledních letech se výběr muzikantů ustálil na v podstatě stabilním základu a další hosté jsou rekrutováni jen dle potřebných nástrojů. Jména jako Ed Warby, Joost van den Broek nebo Johan van Stratum tak určitě nepřekvapí. „The Diary“, jak už je u lucassenových desek zvykem, vypráví příběh. Tentokrát je to o mladém důstojníkovi nizozemské Východoindické společnosti, který cestuje do Indie, zatímco jeho mladá žena na něj čeká doma. Lucassen vychází z autentických dopisů a deníku, které se dochovaly ze sedmnáctého století.

Už od devadesátých let trpí Arjen schízou, jestli hrát metal nebo něco zcela jiného. Dílo „Universal Migrator“ bylo koncipováno tak, že jedno CD bylo pokryté poklidnou hudbou a druhé již stálo na metalových základech. K tomuto přístupu se vrátil i na THE GENTLE STORM. Na ostatních albech a projektech to má promíchané a tento přístup je zřejmě nejlepší. Problém s aktuálním počinem je, že oproti zmiňovanému albu obsahují obě CD ty samé písně, rozdíl je pouze v jejich studiové úpravě. „Gentle“ verze jsou akustické, obohacené o folkové nebo etno prvky. Flétny, housle a klasické piano tam mají hlavní roli a tahle polovina trochu připomíná BLACKMOORE´S NIGHT. „Storm“ pak stojí na klasické rockové rytmice, kterou doprovázejí orchestrální aranže. Avšak žádná bouře to není, spíš takový lehký vánek. Singl „Heart Of Amsterdam“, v níže umístěném odkazu, patří k těm dravějším. 

 „The Diary“ je dobrý materiál, hudebně variabilní a svou melancholickou náladou by se hodil spíš na podzimní termín vydání. Obsahuje však málo výrazných momentů. Obava, že dvojalbum s dvěma verzemi těch samých skladeb, nemusí být nejlepší nápad, se tak nějak naplnila. Dvě verze jsou zbytečné, některé sluší víc „Storm“ kabát (již zmíněný singl nebo „The Storm“), jiným více „Gentle“ košilka („Shores Of India“, „The Moment“)

Gentle CD: Příliš utahané a nevýrazné, klasické i cizokrajné nástroje zní skvěle, jenže až příliš často je znát, že jsou šroubované na rockové lešení, které bylo posléze odstaveno. Několik nejpovedenějších skladeb v odlehčené verzi umístěné jako bonus na „Storm“ CD by bohatě stačilo.
6/10

Storm CD: Arjen Anthony Lucassen ve své klasické podobě. Písničkář, skladatel a vypravěč se tentokrát soustředil na písně a to je po překombinovaném posledním AYREON velmi vítané. Několik písní je výtečných („Heart Of Amsterdam“, „Shores Of India“), několik slušných, zbytek je poněkud nevýrazný. 7,5/10

Průměr o trochu pozvednu, protože osobně mám tvorbu tohoto dlouhána v oblibě. Přesto však v kontextu jeho tvorby jde o slabší materiál.