Nesmírně smutným se pro celý heavymetalový svět stal pětadvacátý leden roku 2012, kdy na komplikace spojené s Crohnovou nemocí zemřel Mark Reale, metalový srdcař a zakladatel a jediný konstantní člen americké legendy těžkého kovu RIOT. Byla to zpráva, která musela zasáhnout každého příznivce kapely, smutnější o to víc, že kapela právě prožívala velmi povedené období, kdy se po návratu k sestavě z legendárního alba „Thundersteel“ rovněž propracovala ke skvěle znějící a ještě lépe hodnocené novince „Immortal Soul“.

Další existence RIOT se v té době nejevila právě jako nejpravděpodobnější a to samozřejmě především kvůli Realeho absenci. Jeho dlouholetí souputníci Don Van Stavern a Mike Flyntz se nicméně rozhodli pokračovat dál, s patřičným respektem ke kapelníkově památce, kvůli níž zejména lehce upravili název kapely přidaným písmenkem „V“, snad aby nedocházelo k rozepřím ohledně autorských práv. Na další uvolněná místa v sestavě tak angažovali Evropanům celkem neznámého zpěváka Todda Michaela Halla a bubeníka Franka Gilchriesta (jinak také VIRGIN STEELE, s RIOT už nahrál v roce 2006 album „Army Of One“) a teoreticky byli připraveni napsat další kapitolu v kronice jedné z nejdůležitějších amerických heavymetalových skupin.

Jak to ovšem dopadne prakticky, bylo nicméně otázkou. Realeho odkaz totiž znamenal setsakramenstskou metalovou úroveň, bez níž by kapela, která hodlá pokračovat pod názvem RIOT, jen těžko dosáhla něčeho jiného než odsudků. V tomto smyslu zejména Stavern a Flyntz určitě dávali v sázku svou pověst. Zřejmě však věděli, co činí, neboť album „Unleash The Fire“ je přesně takovým, jaké by jim nejspíš odsouhlasil i samotný Reale. A to se mi zdá být jeho nejvýstižnější definicí.

„They Say You Can Never Return
Those Days Are Dead And Gone
But We Write Our Story
With Guts And With Glory
Our Dreams Live On“ („Take Me Back“)

Hodně samozřejmě záleželo také na zpěvákovi, protože hlas Tonyho Moorea měl svůj kultovní status a jeho typické výšky byly důležitým poznávacím znamením kapely. Todd Hall se však ukázal být hodným sólového zpěvu u RIOT a to dokonce natolik, že někteří by bez pohledu do bookletu možná ani nezaregistrovali změnu za mikrofonem. Podobně se novince podařilo zachovat i čerstvou a metalově hladovou náladu z „Immortal Soul“, pročež je plná elektrizujícího klasického metalu ve skladbách, jejichž názvy už po pár posleších buší člověku v hlavě silou těžkých kovových zvonů. Až se pomalu nechce věřit, že Mark Reale už opravdu není mezi námi.

Jednou, dvakrát to, pravda, zadrhne (titulní skladba nebo kolovrátkovitá „Fight Fight Fight“), ale to je zkrátka daň albu, které jinak nabízí dobrých deset položek znamenitého a šťavnatého heavy metalu, ozdobeného výraznými refrény a mnohými kytarovými sóly, z nichž až sluch přechází. Letošní podzim asi nepřinesl příjemnější překvapení, kterému podtext smutné události v řadách kapely ještě více dodává na lesku a brilantnosti. Joacim Cans a spol. by si měli dopřát (nejeden) soustředěný náslech.