NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvaatřicátý rok na scéně a šestnácté studiové album k tomu. Jestli mohl někdy někdo na thrashmetalové scéně něčím překvapit, pak německá stálice TANKARD to rozhodně není. Pivo ve všech podobách, skupenstvích i pádech, texty napůl legrační a napůl snažící se věnovat vážným věcem a především typický thrashový přízvuk, to je řeč, se kterou se tahle frankfurtská mlátička domluvila a domluví vždy a všude.
A nejinak tomu samozřejmě je i na již vypočítaném šestnáctém zářezu na jejich thrashovém tupláku, nazvaném „R.I.B.“ (což pochopitelně nemůže a ani nemohlo znamenat nic jiného než „Odpočívej v pivu“). Věrni svému prokletí na něm TANKARD přinášejí přesně odměřenou porci všeho, co bylo popsáno o odstavec výše, a protože (navzdory všem pověstem okolo) dovedou být také střízliví a soudní, má tohle album svůj smysl.

Smysl zejména pro všechny, kteří mají rádi tradiční, staroškolský thrash metal s trochu té melodické nádivky, jenž se s přehledem vyrovnává s faktem, že jemu podobného materiálu mají už autoři doma plné skříně. Pro ně Gerre a spol. nachystali skutečně slušně vyváženou porci klasického pivního/německého thrashe, která na celých svých zhruba čtyřiceti minutách hracího času dokáže příjemně pobavit a upoutat pozornost. A nejhezčí na tom je, že se to všechno děje bez jakékoliv topornosti.
Úhledně poskládanou sbírku skladeb načíná „War Cry“, působící dočista jako nabídka aktuálního menu ve výstavní skříni současného, tedy vlastně současného… no prostě TANKARDu. Pelášící tempo, Gerreho správně nakřáplé pokřikování a vzorně nazvučená a rozeznatelná souhra kytary a baskytary, jejichž jediným společným posláním je stvořit thrash metal, u nějž si utřepete hlavu k smrti. Nádhera. Repete (ovšem s náležitým odstupem) se podává ještě devětkrát, kdy kapela působí jako skutečný profesor thrashové výuky. Pro fajnšmekry navíc nezapomíná přihazovat i šťavnatá sóla („R.I.B. (Rest In Bier)“, „Enemy Of Order“) či výraznější melodické motivy („Hope Can´t Die“, „Breakfast For Champions“), takže dojem, že tenhle vyučující ví stoprocentně, o čemže je řeč, je dojmem opravdu správným (nemluvě o textech, mezi nimiž se vyjímá zejména ten ke skladbě „Fooled By Your Guts“ o muži s přirozeným výskytem cca 3 promilí alkoholu v krvi, které bez zásahu z vnějška produkovaly jeho vlastní vnitřnosti).
Již vlastně dlouhověký návod, podle nějž TANKARD vařili a vaří svůj metalový ležák, je zkrátka stále aktuální a stále se podle něj dá propracovat k velice slušnému výsledku, čehož buď „R.I.B.“ ukázkovým příkladem. A užívání? Po malých dávkách pochopitelně v jakémkoliv množství.
TANKARD po malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.
7,5 / 10
Andreas "Gerre" Geremia
- zpěv
Andreas Gutjahr
- kytara
Frank Thorwarth
- baskytara
Olaf Zissel
- zpěv
1. War Cry
2. Fooled By Your Guts
3. R.I.B. (Rest In Beer)
4. Riders Of The Doom
5. Hope Can't Die
6. No One Hit Wonder
7. Breakfast For Champions
8. Enemy Of Order
9. Clockwise To Deadline
10. The Party Ain't Over ‘til We Say So
One Foot In The Grave (2017)
R.I.B. (2014)
A Girl Called Cerveza (2012)
Vol(l)ume 14 (2010)
Thirst (2008)
The Beauty And The Beer (2006)
Beast Of Bourbon (2004)
B-Day (rarity) (2002)
Kings Of Beer (2000)
Disco Destroyer (1998)
Two Faced (1995)
The Tankard (1994)
Stone Cold Sober (1992)
Fat, Ugly And Live (live) (1991)
The Meaning Of Life (1990)
Hair Of The Dog (Best Of...) (1989)
Alien (EP) (1989)
The Morning After (1988)
Chemical Invasion (1987)
Zombie Attack (1986)
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





