Tříkytarová deathcoreová hydra WHITECHAPEL zjistila, že pravidelná dvouletá doba hájení minulého alba je pryč, a tak jí tu máme s novinkou znovu. Oproti techničtější tváři minulého bezejmeného „s/t“ alba nám na aktuální páté řadovce řezníci z Tennessee nabízí svoji mainstreamovější tvář. Pojmenování alba „Our Endless War“ je v ledačems příznačné nejen pro texty, ale i pro hudební stránku, která operuje s určitou „pochodovostí“ rytmické mašinerie.

V mnohých ohledech je do popředí vystrčen Phil Bozeman, jehož vokál je frázován tak průhledně a dominantně, až tvoří jednu z nejvýznamnějších složek alba. Naopak hudební esence v mnohých skladbách oproti dříve nastoleným parametrům laťku podlézá. „Let Me Burn“ začíná riffem, který jakoby byl opsán od dekádu a půl starších nu-metalových gigantů. A to zdaleka není jediné stigma v tomto stylu. Napsat však, že WHITECHAPEL natočili nu-metalové album, zabalené do deathcoreového kabátu, by bylo přeci jen trochu silné tvrzení. Mnoho pro nu-metal příznačných prvků mě tu ale nepříjemně tlačí se stejnou intenzitou, jako vyčuhující pružina na starém gauči. Jsou tu nicméně i místa, ke kterým se vracím rád. Například ojedinělá vzdušná kytarová sóla, která jakoby přilétla ze zcela jiného světa.

Ve výsledku se nedá přehlédnout, že WHITECHAPEL natočili mainstreamovější album, což není zas takový průšvih. Nepříjemné ale zcela jistě je to, že „Our Endless War“ po své první polovině poněkud ztrácí dech a rychle začíná nudit. Za dva roky očekávám reparát.