LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opravdové majstrštyky jsou v diskografii SABATON jen dva: „The Art Of War“ a „Carolus Rex“, alba plná krásného, pravého heavy metalu s výrazným epickým odérem, jenž je k dokonalosti poháněn typickým zvukem kapely. Novinka „Heroes“, přestože je prvním studiovým výsledkem spolupráce nové sestavy švédských hrdinů, na tom bohužel nic nezmění, jakkoliv by se to od ní nejspíš moc a moc chtělo.
Jakoby SABATON vždy poté, co krátce vydechnou po vítězném nájezdu, najednou neměli dostatek sil na stejně výrazné (či ještě výraznější) pokračování. Ano, k téhle myšlence mě přivedlo album „Coat Of Arms“, které až drastickým způsobem znevěrohodnilo právě jemu předcházející zápis „The Art Of War“, po právu vystřelující kapelu mezi elitu světa těžkého kovu, a jemuž se „Heroes“, halasně následující po „Carolus Rex“, tolik podobá.
Pes je samozřejmě zakopán zejména v hlavě ústřední sabatonovské postavy, charismatického pěvce a skladatele Joakima Brodéna, jemuž na bedrech leží drtivá většina skladatelských povinností. Pokud se mu podaří zachovat si odstup a zdravý autorský rozum, je výsledkem heavy metal té nejkovovější kvality. Pokud se ale nechá až příliš svázat klasickým sabatonovským zvukem a příchutí, k nimž už nepřisype žádnou další aromatizující ingredienci, dopadne to smutně, tak jako v případě „Heroes“.
Úvod v podobě „Night Witches“ přitom ničemu takovému nenapovídá a naopak zní jako lákavý předkrm před další vydatnou porcí švédského heroického metalu, zpracovávajícího znovu po historické odbočce mnohé zajímavé příběhy spjaté s moderní válkou (zde např. ruských pilotek 588. bombardovacího pluku, přezdívaných „Noční čarodějky“). Nervní start a po něm už přímý a ničivý útok na posluchačovo centrum pro rozeznávání věcí líbivých, zkrátka SABATON, jak je máme rádi. Následující „No Bullets Fly“ na to ovšem naváže už jen povedeným kytarovým motivem a stane se to, co už jsem předesílal - SABATON se nechají svázat sami sebou a znějí jen jako nepříliš lákavý mišmaš všeho, co až dosud natočili.
Vybřednout z něj, to je pak úkolem poměrně těžkým, a tak se to Brodénovi a spol., spravedlivě vzato, daří jen nárazově. V dusivé, těžké „Inmate 4859“, věnované Witoldu Pileckimu, přímo zhmotňující tíhu údělu, který na sebe polský voják dobrovolně vzal, v poněkud odlehčenější „To Hell And Back“, jíž ústřední klávesový motiv drží pevně nad vodou, v procítěném baladickém vyprávění „The Ballad Of Bull“ a v přímočaré „Resist And Bite“, která už nicméně tak trochu balancuje na hranici svébytnosti.
Jinak toho již album opravdu mnoho nenabízí a to navzdory tomu, že mnohé ze zpracovaných válečných příběhů přímo vyzývají k náležitě dramatickému a přesvědčivému hudebnímu převyprávění (mezi jinými i životní osudy Karla Janouška, jediného Čechoslováka, který kdy získal hodnost leteckého maršála RAF). A to se samozřejmě nebavíme o potenciálu SABATON samotných, protože ten by si rovněž mohl a měl klást daleko vyšší cíle. Tak snad zase příště?
Nechat se svázat rutinou, to není dobrý návod.
5 / 10
Joakim Brodén
- zpěv, klávesy
Chris Rörland
- kytara
Thobbe Englund
- kytara
Pär Sundström
- baskytara
Hannes van Dahl
- bicí
1. Night Witches
2. No Bullets Fly
3. Smoking Snakes
4. Inmate 4859
5. To Hell And Back
6. The Ballad Of Bull
7. Resist And Bite
8. Soldier Of 3 Armies
9. Far From The Fame
10. Hearts Of Iron
The Great War (2019)
The Last Stand (2016)
Heroes (2014)
Carolus Rex (2012)
World War Live: Battle Of The Baltic Sea (2011)
Coat Of Arms (2010)
The Art Of War (2008)
Metalizer (2007)
Attero Dominatus (2006)
Primo Victoria (2005)
Fist For Fight (2001)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 36:57
Produkce: Peter Tägtgren
Studio: Abyss
Normálka
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!