Někdo káru táhne, někdo se veze. V případě holandských DELAIN není těžké jim jejich roli určit. Ale to by na druhou stranu nemusel být vysloveně negativní soud, kdyby na té káře byli vidět přes postranní bočnice. Toho se jim poštěstilo na posledních dvou deskách. Přišli se slušně odsýpající rockovou hudbou s několika podařenými hity. „We Are The Others“ byl už poměrně vyspělý rock/pop, který si určitou pozornost zasloužil, stejně tak jeho následovník.

DELAIN vznikli jako projekt klávesisty Martijna Westerholta, který až do roku 2001 působil ve WITHIN TEMPTATION. Odešel ze zdravotních důvodů krátce po vydání „Mother Earth” a do kapely se již nevrátil (jak na potvoru se zrovna krátce poté začaly kapele sypat peníze; jeho bratr Robert tam hraje dodnes). Chvíli poté začal dávat dohromady vlastní kapelu a o několik let později, již pod jménem DELAIN, vyšel debut „Lucidity”, na který si kromě zrzavé krásky Charlotte Wessels pozval i slušnou řadu hostů. Někteří s ním spolupracovali i na albech následujících, zmiňme třeba nepřehlédnutelného Marca Hietalu.

Na novém albu DELAIN pokračují tam, kde posledně skončili. Hrají líbivý melodický rock, ne nepodobný konkurenci vedené bratrem kapelníka. Oproti Sharonině partě jsou střízlivější v hutnosti studiové úpravy, orchestru a všemožné cukrové vatě. Avšak i DELAIN jsou místy přeslazení, především jejich pilotní singl „Stardust“ od dalšího poslechu spíš odrazuje. Naštěstí je album vyvážené a obsahuje i skladby, které se nepodbízejí a hezky šlapou kupředu. To je možná i hlavní výhoda DELAIN oproti jejich krajanům. Neutápí se ve zbytečné pompéznosti a neztrácí dynamiku. „The Human Contradiction“ je nenáročný poslech, který však svižně plyne a občas potěší příjemnou melodií. Hlásek Charlotty občas pro zpestření vystřídá některý z hostů (Marco Hietala, George Oosthoek nebo Alissa White-Gluz (čerstvá posila v ARCH ENEMY)). Charismatická zrzka si je vědoma svého rozsahu, její projev je sebejistý a netlačí se tam, kam nedosáhne. Hlavní slovo mají klávesy a kytary hrají spíš rytmickou úlohu, ale to je obecný symptom klávesistou vedených kapel.

Až na onu skutečnost, že se od minula DELAIN nikam neposunuli, o inovaci v jejich hudební škatulce nemluvě, působí nové album DELAIN veskrze pozitivním dojmem. Podobně jako „We Are The Others“ a „April Rain“ je i novinka příjemný pop/rock, který se neutápí ve studiových aranžích, ale sází na jednoduché písně. Dobře se poslouchá, ale hlubší stopu po sobě „The Human Contradiction“ nezanechá.