Švédská retro thrashmetalová revoluce ani zdaleka nekončí! O slovo se totiž hlásí jedni z hlavních iniciátorů úspěšného vzkříšení tohoto stylu - Darkane. Velice mě zaujal už jejich debut „Rusted Angel“, který uvízl v mém přehrávači někdy v roce 1999. Už tehdy bylo na místě zvednout výstražně prst a upozornit na novou vycházející hvězdičku skandinávského nebe. V plné kráse se však hvězda Darkane rozzářila až na druhém dlouhohrajícím prkně „Insanity“, vydaném o dva roky později. Tady už se svérázná pětice oprostila od příliš svazujícího, striktně thrash/deathového modelu a neváhala se ponořit do neprobádaných hlubin industriálu a moderně-progresivního thrashmetalu. V nastolené cestě pokračuje i horká novinka „Expanding Senses“, znovu vydaná pod křídly kolosu Nuclear Blast.

Pod taktovkou Daniela Bergstranda se podařilo v Dog Out studiu (Uppsala) vytvořit opravdu representativní a vyváženou kolekci osmi skladeb (devátá „Growing Hate“ je bohužel určena pouze pro protekční šikmooký trh). S příchodem „Expanding Senses“ se těžiště produkce Darkane vrací zpět na pomezí thrash a death metalu, jak tomu bylo v případě „Rusted Angel“. Deathmetal v podání Darkane občas zabrousí do klasického švédského old school soundu, ale inspirace gothenburgskou školou je přece jen častější. Ona inspirace se objevuje především v melodických sólech nebo refrénech, nečekejte však žádnou nasládlou sbírku kýčovitých melodií. Naopak můžete očekávat nabroušené thrashové a industriální party, které často připomínají populární schizofrenní krajany Meshuggah nebo dokonce umění Devina Townsenda. Dalším oživovacím prvkem jsou klávesy na pozadí a vokál Andrease Sydowa (jak klasicky agresivní, tak i melodický), který se po nenápadném výkonu na „Insanity“ na svém postu velice dobře zapracoval. Bývalý zpěvák Lawrence Mackrory ale stále udržuje s ostatními kolegy přátelské styky - důkazem budiž 6. kompozice „Chaos Vs Order“, ve které si oba pěvci zachroptěli pěkně pospolu. Vysoko musím vyzvednout i práci rytmické sekce, přičemž hlavně postavička krčící se za hradbou bicích nástrojů podává výkon vskutku vynikající. Ano, Peter Wildoer je bubenický trumf k pohledání, dokáže kapelu neuvěřitelně nakopnout, troufám si říci, že bez jeho příspěvku by byli Darkane poloviční. Tím ovšem nechci nějak diskreditovat výkony ostatních zúčastněných muzikantů. Kytarová i vokální práce je totiž v naprostém pořádku. Čas strávený ve společnosti „Expanding Senses“ uteče jako voda a po doznění posledních tónů skladby „Submission“ není jiná volba než stisknout znova „play“. Nové dílko Darkane je poněkud náročnější na poslech, takže se po prvním poslechu nenechejte odradit, jako se to málem stalo mě. Při dalších a dalších pozorných posleších neustále odhalujete skryté krásy, které vám minule unikly.