Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil, aby jeho hranie na albumoch naoko balansovalo na hranici presnosti, no v skutočnosti, samozrejme, presné bolo. „Suicidal Tendencies“ sa síce miestami cez túto hranicu preváži, hráčske nedokonalosti a mladícky zápal sú však základom výnimočnosti tejto nahrávky.
Jednému z najúspešnejších hardcore punkových albumov všetkých čias je paradoxne táto škatuľka pritesná. Na punkovú kapelu sú príliš metaloví, popri hardcoreovom kriku a občasnom speve frontman Mike Muir predvádza aj známky rapu a niektoré pasáže (najmä v „I Saw Your Mommy“) sú pre ortodoxných hardkorákov isto až priveľmi melodické.
Autentická spoveď teenagera
Za úspech albumu môže najmä singel „Institutionalized“, ktorého videoklip sa stal v roku 1984 jedným z prvých, ktorý sa v rámci žánru tešil pozornosti na MTV. Spoveď teenagera o nedorozumeniach so svojím okolím je aktuálna aj po tridsiatich rokoch a to z jedného jednoduchého dôvodu - vychádza z úst teenagera, v čase tvorenia albumu mal Muir 19 rokov.
Muir sa na albume ukazuje ako vyspelý textár. Okrem osobných spovedí ponúka aj s punkovou vyhranenosťou napísané politické komentáre v „I Shot The Devil“ (pôvodne nazvanej „I Shot Reagan“), „Subliminal“ či „Two Sided Politics“.
Navyše, azda aj všetky skladby sprevádzajú chytľavé heslá. Za všetky sa dá uviesť inými skupinami často citovaná hláška „All I wanted was a Pepsi, just one Pepsi“ alebo napriek svojmu významu prekvapivo odzbrojujúco úsmevný verš „I saw your mommy and your mommy´s dead“.
Punk sa stretáva s metalom
Aj keď hudobníci okolo Muira neboli žiadni virtuózi, dokázali si vytvoriť osobitý štýl hrania, najmä jemne skreslená gitara Granta Estesa s takmer neustále zapnutým chorusom sa stala poznávacím znamením albumu.
V skratke, jeho hra znie akoby Lylea Preslara z MINOR THREAT preškolil niektorý z heavymetalových harcovníkov. Väčšinu času trhá struny a láme brnkátka, vo vhodných okamihoch ale vytiahne výrazné melodické vyhrávky a sóla, čo je najlepšie počuť v slohe „Institutionalized“, kde základný riff prirodzene prerastie do jedného dlhého sóla. Uvoľnená sloha potom behom sekúnd prechádza do bláznivého hardcoreového refrénu. Podobné rýchlostné úniky sú pre album typické.
Po vydaní debutu nastala takmer kompletná výmena zostavy a na o poznanie metalovejší návrat s názvom „Join The Army“ si vtedy sklamaní fanúšikovia museli počkať až štyri roky.
Nasledoval ešte výraznejší príklon k metalu, neskôr k alternatívnemu rocku či funku, až prišlo na opätovný návrat k jednoduchšiemu punkovému zvuku v posledných rokoch. Napriek bohatej diskografii sa však SUICIDAL TENDENCIES ku skladbám z debutu na koncertoch vracajú doteraz.
Aj keď tie najlepšie nahrávky SUICIDAL TENDENCIES ešte len mali prísť, debut zachytáva magické snúbenie sa hardcore punku a metalu vôbec po prvýkrát. Drží pohromade a parádne odsýpa.
1. Suicide's an Alternative / You'll Be Sorry
2. Two Sided Politics
3. I Shot the Devil
4. Subliminal
5. Won't Fall in Love Today
6. Institutionalized
7. Memories of Tomorrow
8. Possessed
9. I Saw Your Mommy
10. Fascist Pig
11. I Want More
12. Suicidal Failure
Další deska Maynard James Keenanova (TOOL) projektu/skupiny logicky pokračuje v alternativně elektronickém rockovém duchu a opět tedy musí zákonitě vzbuzovat kontroverze. Možná lehce přímočařejší přístup by si ale své posluchače měl najít.
Čistě akustický singl AMON AMARTH naznačuje nové tendence v tvorbě švédských velikánů a já jsem z něj potěšen minimálně stejně jako z posledních dvou zvučných alb kapely, neboť, jak zjevno, Quorthonův jedinečný odkaz je věčný a věčně inspirující.
Kanadská odpověď na EVERGREY s ženským vokálem. Na své švédské vzory sice ještě nemají, především zpěvačka by měla zapracovat na emocích ve svém projevu, ale při současném letním albovém suchu to je nakonec celkem fajn materiál.
Sbírka hudební poezie na téma existenciální úzkosti. Vypjatá katarze zabalená do kombinace screama a post-rocku. Nic nového pod sluncem, ale emoce z posluchače ždíme s naprostou jistotou.
O téhle moravské formaci jsem neměl ani potuchy, přesto jejich produkce působí velmi dospěle, hlavně po produkční stránce. Jejich pojetí modern metalu/deathcoru je sice generické až na půdu, ale úroveň i řemeslné zpracování mě docela překvapily.
Obrovské překvapení z Vietnamu. Chaotický metalický hardcore, ve kterém jsou semlety ty nejlepší atributy extrémní hudby. Současně se tu vynořují i zajímavé melodické postupy, určitá dějovost i vypjatá screamo-rozervanost.
ORDOS víceméně pokračují v kurzu poslední desky - opět nádherná apokalyptická atmosféra, která nás provází celou písní. Lehká změna je větší zastoupení melancholie na úkor agresivity, ale to vůbec ničemu nevadí.