Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil, aby jeho hranie na albumoch naoko balansovalo na hranici presnosti, no v skutočnosti, samozrejme, presné bolo. „Suicidal Tendencies“ sa síce miestami cez túto hranicu preváži, hráčske nedokonalosti a mladícky zápal sú však základom výnimočnosti tejto nahrávky.
Jednému z najúspešnejších hardcore punkových albumov všetkých čias je paradoxne táto škatuľka pritesná. Na punkovú kapelu sú príliš metaloví, popri hardcoreovom kriku a občasnom speve frontman Mike Muir predvádza aj známky rapu a niektoré pasáže (najmä v „I Saw Your Mommy“) sú pre ortodoxných hardkorákov isto až priveľmi melodické.
Autentická spoveď teenagera
Za úspech albumu môže najmä singel „Institutionalized“, ktorého videoklip sa stal v roku 1984 jedným z prvých, ktorý sa v rámci žánru tešil pozornosti na MTV. Spoveď teenagera o nedorozumeniach so svojím okolím je aktuálna aj po tridsiatich rokoch a to z jedného jednoduchého dôvodu - vychádza z úst teenagera, v čase tvorenia albumu mal Muir 19 rokov.
Muir sa na albume ukazuje ako vyspelý textár. Okrem osobných spovedí ponúka aj s punkovou vyhranenosťou napísané politické komentáre v „I Shot The Devil“ (pôvodne nazvanej „I Shot Reagan“), „Subliminal“ či „Two Sided Politics“.
Navyše, azda aj všetky skladby sprevádzajú chytľavé heslá. Za všetky sa dá uviesť inými skupinami často citovaná hláška „All I wanted was a Pepsi, just one Pepsi“ alebo napriek svojmu významu prekvapivo odzbrojujúco úsmevný verš „I saw your mommy and your mommy´s dead“.
Punk sa stretáva s metalom
Aj keď hudobníci okolo Muira neboli žiadni virtuózi, dokázali si vytvoriť osobitý štýl hrania, najmä jemne skreslená gitara Granta Estesa s takmer neustále zapnutým chorusom sa stala poznávacím znamením albumu.
V skratke, jeho hra znie akoby Lylea Preslara z MINOR THREAT preškolil niektorý z heavymetalových harcovníkov. Väčšinu času trhá struny a láme brnkátka, vo vhodných okamihoch ale vytiahne výrazné melodické vyhrávky a sóla, čo je najlepšie počuť v slohe „Institutionalized“, kde základný riff prirodzene prerastie do jedného dlhého sóla. Uvoľnená sloha potom behom sekúnd prechádza do bláznivého hardcoreového refrénu. Podobné rýchlostné úniky sú pre album typické.
Po vydaní debutu nastala takmer kompletná výmena zostavy a na o poznanie metalovejší návrat s názvom „Join The Army“ si vtedy sklamaní fanúšikovia museli počkať až štyri roky.
Nasledoval ešte výraznejší príklon k metalu, neskôr k alternatívnemu rocku či funku, až prišlo na opätovný návrat k jednoduchšiemu punkovému zvuku v posledných rokoch. Napriek bohatej diskografii sa však SUICIDAL TENDENCIES ku skladbám z debutu na koncertoch vracajú doteraz.
Aj keď tie najlepšie nahrávky SUICIDAL TENDENCIES ešte len mali prísť, debut zachytáva magické snúbenie sa hardcore punku a metalu vôbec po prvýkrát. Drží pohromade a parádne odsýpa.
1. Suicide's an Alternative / You'll Be Sorry
2. Two Sided Politics
3. I Shot the Devil
4. Subliminal
5. Won't Fall in Love Today
6. Institutionalized
7. Memories of Tomorrow
8. Possessed
9. I Saw Your Mommy
10. Fascist Pig
11. I Want More
12. Suicidal Failure
Hodně silný a vlastně i silový progresivní metal, který na mě udělal slušný první dojem. Perfektní skloubení melodiky s výrazným soundem vytváří dojem plnosti a odbočky do jemnějších rockových poloh zase dostatek pestrosti.
Charlie Griffiths (kytarista HAKEN) se zdá být zamilován do starých MEGADETH. Druhé album jeho projektu totiž místy nabízí přesně ten model thrashingu, který jsme u skupiny Davea Mustaina obdivovali v devadesátých letech. A baví mě to hodně.
Comeback roku? Každopádně jeden z nejemotivnějších. LVMEN se vrací se známou bouřlivou intenzitou a tlakem. Vláčilovské samply jsou působivější než kdy dřív, energie nezaměnitelně usměrněná. Nejde o žádný dovětek, ale další klenot jejich tvorby.
Vokál Emmy Näslund mi místy hodně příjemně evokuje BJÖRK. A v kombinaci s hutným stonermetalovým spodkem je to sakra výživné. K tomu trošku té progrese a hravosti a máme tu EP, které skvěle navazuje na výborné album "Myriad".
Noví ALESTORM se moc nepovedli, již podruhé za sebou. Melodická invence dochází, případně ji ředí GLORYHAMMER, a tak osmá řadovka nabízí jen 2 solidní skladby ("The Storm" vede!) a tradiční megaopus, co nepotěší ani okatou morriconeovskou citací. Ach jo.
30 let kapely LVMEN slaví novým albem. Lehce pozměněná sestava nemění nic na rukopisu kapely. Opět: Je to tam! Jako vždy temná sytá apokalypsa nově s několika paprsky naděje.
Američané jedou barevnou sérii (obalů alb), své třetí album obarvili na červeno a možná se snaží energii a vášeň této barvy přenést i do svého díla. Daří se to ale tak napůl, jako by jejich blackem načichlý heavy metal často ztrácel šťávu.