Slovní spojení „Lingua Mortis“ a RAGE patří k sobě neodmyslitelně již od roku 1996, kdy světlo světa spatřila stejnojmenná přelomová deska. Proč přelomová? Protože RAGE jako jedni z prvních přistoupili ke spojení metalu a symfonické hudby za využití živého tělesa (tehdy Pražského symfonického orchestru). Od té doby RAGE čas od času laškují se symfonickou múzou a výsledkem jsou buď velmi povedená alba („XIII“ a „Ghosts“) a EP „In Vain“ nebo ty nejlepší části dalších desek (suity „Lingua Mortis“ ze „Speak Of The Dead“ a „Empty Hollow“ ze „Strings To A Web“).

Píše se rok 2013 a RAGE se opět střetávají s Lingua Mortis. Jenže se nejedná o běžné řadové album, nýbrž o speciální koncepční projekt, kde jsou RAGE pouze jednou ze zúčastněných složek. Dodávám, že tou nejpodstatnější. K naší trojici Zuřivců se připojily vokalistky Jeannette Marchewka a Dana Harnge a záda jim kryjí dva orchestry ze Španělska a Ruska. Tolik line-up.

Pozorní čtenáři jistě postřehli, že zde padlo slovo koncepční. Ano, vězte, že album „LMO“ nás oblaží příběhem, a to dokonce na motivy skutečných událostí. Starý pardál Peavy Wagner, neboť on je výhradním tvůrcem textové složky, nás zavede do německého města Gelsenkirchenu roku 1599. Zde se, jako jinde v Evropě, konaly inkviziční procesy. Obětním beránkem je dobrotivá vdova po místním knězi, s níž na základě udání nehodné lůzy rázně zatočí neúprosný pan starosta, který se rád oddává lovu čarodějnic. V oblasti tvrdé muziky se sice nejedná o nic objevného (vzpomeňme např. na alba od KING DIAMOND nebo AVANTASIA), ale záleží na provedení. Peavy na to šel od lesa a nenaservíroval nám pouhé odvyprávění děje, nýbrž se na celou věc podíval z pohledu všech zainteresovaných stran, tj. páně starosty, nebohé vdovy i mrzké lůzy, jakož i nezúčastněného komentátora. Na závěr nechybí ani mravní katarze v kontextu událostí v současném světě.

Za hudební zaranžování alba lze Victora jako výhradního skladatele (s Peavyho dopomocí ve dvou skladbách) a spoluproducenta poplácat po ramenech za kvalitně odvedenou práci. Album nastavuje tu (hudebně) usměvavější tvář RAGE, neboť navzdory názvu a mediální prezentaci nejde o nic jiného než o RAGE s orchestrem a dvěma zpěvačkami navíc. Na poměry RAGE album působí až muzikálovým dojmem - např. ve famózním, emočně vypjatém duetu (a vrcholu alba) „Lament“ či jí předcházející písni „The Devil´s Bride“.

Instrumentální složka alba je samozřejmě na výši a skladbami se opět proplétají nervní Viktorova sóla, preludující kytara s klávesami, sekané riffy a Peavyho jistý hlasový výkon oscilující od klidného a citlivého projevu v „Lament“ po téměř deathový ryk ve „Scapegoat“, kde se z plyšového medvídka mění v rozzuřeného grizzlyho. Pestrou a košatou kulisu vytvářejí klávesy a samozřejmě v prvé řadě zúčastněná orchestrální tělesa. Dojde i na latinské sbory. Osvědčeným a úspěšně použitým prvkem je prolínání ženských vokálů a Peavyho hlubokého hlasu, který albu suverénně vévodí.

Nahrávce též sluší delší stopáž jednotlivých skladeb (všechny se s výjimkou instrumentální „Oremus“ pohybují mezi šesti až deseti minutami), která dává vyniknout nejen instrumentální zručnosti zúčastněných hudebníků, ale především náladě jednotlivých písní. A právě práce s vokály a emocemi v kombinaci s textem je tím trumfem, který přebíjí jistou rutinu některých v minulosti již slyšených melodií. Takhle má vypadat kvalitní kooperace metalové skupiny s orchestrem! Peavy a spol. mají jednu velkou výhodu. Cítí-li, že jejich běžná tvorba začíná pokulhávat, mohou bez ztráty tváře vsadit na symfonickou kartu. Tentokráte okořeněnou příběhem a ženskými vokály. RAGE tak opět (pod hlavičkou LINGUA MORTIS ORCHESTRA) úspěšně navázali na své předchozí symfonicko-metalové opusy.