Vážení přátelé norského gothic metalu, existujete-li ještě, mám pro vás krátkou recenzi další placky, která je podepsána jménem Morten Veland. A předem můžu avizovat, že tento hudební směr není ve své existenci ohrožen, dokud bude Veland živ. SIRENIA je při síle s ponurými melodiemi, mohutnými chorály, elektronikou a nezbytnou dávkou kýče.

Jmenovaný Morten Veland, jelikož Veland a SIRENIA jedno jsou, se na novém albu ohlíží zpět a předkládá materiál, který by se dal označit jako výběr minulé tvorby. První alba kapely byla přímým pokračováním Velandova rukopisu známého z TRISTANIE. Byla postavena na kontrastu dívčího zpěvu a Velandova chrapláku, čitelných melodiích a mohutných sborových refrénech. Postupem času se jeho tvorba zklidňovala. Na desce „Nine Destinies And A Downfall“ se od mohutných refrénových chorálů odklonil a výsledkem byla uvolněné, příjemné album. V podobném duchu pokračoval i na dvou následujících albech, avšak kvalita šla postupně dolů. Pomyslného tvůrčího dna dosáhl na „Misere Mortem“ pod hlavičkou MORTEMIA (více v příslušné recenzi). Aktuální „Perils Of The Deep Blue“ v sobě nese elementy všech výše zmíněných alb.

Album otevírá singl „Seven Widows Weep“, který je klasickou písní kapely, odkazující na její první alba. Doprovodné video o námořnících na rozbouřeném moři a sirénách pod hladinou je sice poněkud úsměvné, ale skladba samotná má v sobě dostatek energie a silnou melodii, aby dostatečně navnadila pro další poslech. Hodně prostoru dostala zpěvačka Ailyn, je kladen velký důraz na melodie a elektroniku, často se střídá tempo a album se příjemně posouvá kupředu. „Perils Of The Deep Blue“ je již šesté v pořadí a tak má samozřejmě i svá hluchá místa, ale díky rozmanitosti hudebních motivů jsou nějaké ty vycpávky snesitelné. Osobně spatřuji vrchol celé nahrávky ve skladbě „Ditt Endelikt“, která je překvapivě zpívána čistým mužským hlasem a melodií a náladou si nikterak nezadá s gothic/doom rockovou produkcí finské scény. Těsně před koncem hracího času nalezneme další podařený zářez v podobě „Profound Scars“, která jako by z prvotiny „At Sixes and Sevens“ vypadla. Sice jde už o trochu provařený materiál, ale funguje i po více jak deseti letech. I závěrečná „pochodová“ „A Blizzard Is Storming“ se docela příjemně poslouchá.

V kontextu tvorby SIRENIE jde o slušný materiál, který nijak nevybočuje ze zajetých kolejí, ničím nepřekvapí, jen pobaví o trochu více než desky předchozí. Na druhou stranu se ničeho nového nedočkáme. Veland se svou hudební vizí ustrnul skoro přesně tam, kde opouštěl TRISTANII. Pokud se vám tehdejší nahrávky líbily, „Perils Of The Deep Blue“ vás asi příliš nezklame. Takže tomu dejme malý, symbolický nadprůměr za tu trochu nostalgické zábavy.