Hvězda POWERWOLF stoupá nezadržitelně vzhůru, což znamená především jasný pokyn nenechat nikoho na pochybách, že to kapela myslí smrtelně vážně. Koncertní kolotoč proto po dvou letech střídá nové studiové album, aby světu ukázalo nejen to, jak vlci ze Saarbrückenu dokážou vycenit zuby, ale také kolik nápadů invenčně na výši ještě stále mají naštosováno v sakristii.

Ona se totiž s hvězdou nezadržitelně vzhůru vyšvihává i tržní síla kapely, což většinou není dobrý rádce a producent už vůbec ne (SABATON na „Coat Of Arms“ potvrdí). Čili POWERWOLF jsou náhle tam, kde už mnozí jiní před nimi – před branou definitivního úspěchu, ovšem zároveň vystaveni extrémnímu tlaku na kvalitu nového materiálu.

„Preachers Of The Night“ je proto (a podle očekávání) evidentní sázkou na jistotu, která to navíc ani nemá zapotřebí nějak složitě skrývat. Ruku v ruce s tím ovšem neztrácí soudnost, což je pochopitelně vlastnost z nejcennějších. Chytněme se tedy krucifixu (klidně i obráceně) a zplna hrdla zakřičme „Ámen“, protože tahle vlkodlačí jízda bude, když už nic jiného, řádně ostrá a svištivá...

Ne jednou, ale dokonce opakovaně budete mít možná při poslechu nové jedenáctky skladeb pocit, že už jste dříve či ještě dřívěji v podání POWERWOLF slyšeli. Jsou totiž tak slyšitelně ušité podle již patentovaného rukopisu kapely, že by to nerozeznal snad jen hluchý. Potud je to ale v pořádku, kapela si zkrátka vypěstovala vlastní „zvuk“, tak proč by se ho neměla držet. S narůstajícím počtem poslechů se však začnou vybarvovat jednotlivé detaily a drobnosti, které vám přece jen počáteční pochybnosti vyženou z hlavy. Co na tom, že hemžení všemi těmi „ameny“ a „halelujy“ už je tak trochu nevtipné, když jako celek postavili Attila Dorn a spol. znovu velmi slušné album, plné poctivé a zvučné hudební oceli. Protože samozřejmě, kdyby to bylo obráceně, bylo by to se současným renomé kapely podstatně horší.

Album tedy prakticky působí jako zásobárna typicky řezaných vlkodlačích riffů, klávesových podkresů jak ze zádušní mše a vůbec Attilovým vokálem korunovaného svátečního power metalu, kterému nečiní problém téměř kdykoliv znít jako oprávněně sebevědomý materiál. „Amen & Attack“, „Secrets Of The Sacristy“, „Sacred & Wild“, „Kreuzfeuer“, „In The Name Of God (Deus Vult)“, „Nochnoi Dozor“ či „Extatum Et Oratum“, je zkrátka mnoho míst na „Preachers Of The Night“, kde posloucháte moderní metalovou kapelu, která se nebojí zabývat stylem prakticky archaickým a přesto být autorsky úspěšná.

Nasvědčuje tomu nakonec i ten fakt, že v sousedním Německu se album hned po vydání dostalo dokonce na první příčku prodejnosti všech nových alb. A kdyby i tenhle argument nebyl nakonec brán za dostatečně pádný, stačí se vlastně jen znovu zaposlouchat do úvodního kusu „Amen & Attack“, protože tam je to celé vysvětleno jasně a poměrně srozumitelně.