Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Staroanglický výraz „winterfylleth“ značí říjen. A fandové metalu vědí, že říjen značí rez, uvadaní, lamenty, melancholii a vzdálené šeptání přicházející zimy. Manchesterská kapela téhož názvu má zjevně ráda atmosféru podzimu a hrdě se hlásí k anglickému folklórnímu dědictví. Jejich hudba se řadí do mohutnějícího proudu black metalu, který se inspiruje jak v nůši pohanských ozev, tak v bloumavých kytarových dálavách shoegaze a post-rocku.
Třetí album kapely „Threnody Of Triumph“ je kompaktní kolekcí songů, v nichž se často zasmušilé black metalové riffy mohutně sytí snovou melodikou, vrstvenými motivy a vkusně zakomponovanými „pagan halekačkami“. WINTERFYLLETH nejsou mistry velkých zvratů. Dlouhé kompozice se často valí kupředu se zavilostí vichřice, přitom ale stále působí dostatečně vzdušně, poeticky a svým způsobem křehce. Občas sice mají tendence upadat do přílišného opakování, které by si žádalo krácení stopáže, povětšinou se ale jedná o soudržné celky, které hypnoticky vtahují dovnitř a fungují jako uzavřené chladné příběhy - někdy se posluchač po kolena trmácí blátem mokřadů, jindy vystoupí na zelený kopec a shlíží na zamlžené dálky vysočiny.
Je to zkrátka neokázalá pohanská poezie, která si vystačí bez velkých gest i teatrálního juchání kolem ohňů předků, lyrická deska, která si žádá zapojení obrazotvornosti. Ne dokonalá, ne bezchybná, ale přesto podmanivá jako sám říjen.
8 / 10
The Unyielding Season (2026)
The Imperious Horizon (2024)
The Reckoning Dawn (2020)
The Siege of Mercia (Live at Bloodstock 2017) (2019)
The Hallowing of Heirdom (2018)
The Dark Hereafter (2016)
The Divination of Antiquity (2014)
The Threnody of Triumph (2012)
The Mercian Sphere (2010)
The Ghost of Heritage (2008)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 63:24
Tracklist:
1. A Thousand Winters (7:14)
2. The Swart Raven (5:22)
3. Æfterield-fréon (7:35)
4. A Memorial (6:25)
5. The Glorious Plain (1:54)
6. A Soul Unbound (8:17)
7. Void Of Light (8:49)
8. The Fate Of Souls After Death (7:48)
9. Home Is Behind (6:51)
10. The Threnody Of Triumph (3:09)
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
