Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čo to je za čudný názov? Nazývať vlastnú kapelu podľa stroja, ktorým podľa konšpiračných teórií sprisahanci vyvolávajú zemetrasenia a rôzne iné prírodné nešťastia na celom svete... to je na facepalm.
Ešte väčší, takzvaný double facepalm som predviedol, keď som na jej oficiálnych stránkach objavil odkazy na rôzne konšpirátorské weby...
Ale povedal som si, že nebudem odpisovať kapelu podľa prvého dojmu. Rozhodol som sa preskúmať jej debut podrobnejšie.
Populárny djent. Šialená ekvilibristika, technika, priehrštia nápadov, guľometná paľba matematicky presných rytmov a kvantá melódií a zmien. Vokály od melodických spevov, cez hardcoreový rev až po brutálny deathmetalový growling.
Pokiaľ to môžem z nahrávky posúdiť, tak THE HAARP MACHINE sú nadmieru dobrí inštrumentalisti, a aj zvukovo patrí „Disclosure“ k tomu lepšiemu, čo vychádza v dnešnej dobe zo štúdií, i keď basa sa zdá miestami mierne utopená.
Hneď na prvé vypočutie znie doska veľmi slušne, priam až dospelo. Lenže s ďalšími začína moje nadšenie akosi opadať. Nefunguje to.
„Disclosure“ zaujal, ale po chvíli som sa začal strácať v tom množstve nápadov a detailov. Po druhom vypočutí albumu mi neostali v hlave jediný moment, jediná melódia, jediný refrén, ktoré by som si pamätal, a nepomohla tomu ani relatívne krátka dĺžka nahrávky.
Dal som chlapcom z Londýna viac šancí a „Disclosure“ som otočil ešte niekoľkokrát, či sa predsa len situácia neobráti, ale nie, neviem sa cezeň prehrýzť. Jediné, čo sa mi na nahrávke bez výhrad páči, je spev. Ak svoje party dokáže Michael Semesky rovnako skvelo odspievať aj naživo, klobúk dole...
THE HAARP MACHINE do svojej muziky nasekali snáď všetky svoje nápady. Nehovorím, že celkom bezhlavo - úplný bordel to nie je. Jednotlivé nápady pekne fungujú na svojich miestach, len je ich nasekaných príliš veľa na malej ploche a hneď za sebou, bez akejkoľvek chvíľky, ktorú by hudobníci nechali poslucháčovi na vydýchnutie. Aj v tomto prípade by zjavne našlo uplatnenie príslovie hovoriace, že menej je niekedy viac.
Tadiaľto jednoducho cesta nevedie. Samozrejme, myslím tým moju cestu smerom k tejto kapele. Pevne verím, že tá si nájde dostatok fanúšikov aj bezo mňa, a to nielen v rade fanúšikov konšpiračných teórií...
1. Esoteric Agenda
2. Lower The Populace
3. Pleiadian Keys
4. From Vanity To Utility
5. Disclosure
6. The Escapist Notion
7. Extension To One
8. Machine Over
Nesourodá rychlokvaška naprosto zaměnitelná za spoustou jiných nebo spíše úplně stejných rychlokvašek. Proboha tohle opravdu někoho baví poslouchat? Pokaždé když se spojí teplé melodické vokály a chladný djent mám pocit, že se někdo snaží namíchat ze všech barev na paletě zcela nový zářivý odstín. Omyl pánové z THE HAARP MACHINE. Kdo to alespoň párkrát zkusil dobře ví, že pokud smícháte všechno, co máte na paletě, dostanete většinou hnědošedý výblitek, který rozhodně nikoho neoslní.
Naas Alcameth má nový projekt? Napadlo mě po dvou minutách poslechu „Abgnose“. Nicméně na rozdíl od tvorby AKHLYS (nebo i AORATOS) tomuto francouzskému projektu schází zásadnější moment překvapení. Je to až příliš dlouhé a monolitické.
Ubrali na pompě, přidali na výrazu. Zprvu se může zdát, že se Ukrajinci vrací k hrubosti svého debutu. Prvotřídní BlaDM smršť ale ve druhé polovině alba vystřídá překvapivě pestrá introspekce a křehkost, jakou bych nečekal. O to lepší a silnější dojmy.
Druhá část „Kostěných písní“ je mnohem komornější, procítěná a intimní, zejména pak její samotný závěr. Poslouchá se dobře, ale skladatelsky to trochu drhne. Mám pocit, že si WALDGEFLÜSTER projektem "Knochengesänge" ukousli příliš velké sousto.
První část ambiciózního projektu „Knochengesänge“ zachycuje WALDGEFLÜSTER v košatých, výpravně-atmo/epických polohách. Dojde i na post-metalové vsuvky a bohaté folkové aranže. Velmi zdařilé dílo s hned několika překrásně vygradovanými skladbami.
Zčistajasna nová deska!? Aspoň takto to vyšlo na Sptf. Na obalu je však malým písmem "Steve Blanco plays music of IT". Aby potvrdil tezi, že metal je novodobá klasická muzika? Bohužel to klavírní preludování se nedá poslouchat. Tedy pozor. Je to strašné.
Vzorec ve složení post-punková nostalgie + punk-rockový odpich opět zafungoval. V muzice HOME FRONT se obě složky krásně prolínají. Možná zde nenajdeme tolik hitovek, jako u předchůdce, ale troufám si tvrdit, že album s dalšími poslechy poroste do krásy.
A zase trochu jinak. Tajemný M. to na nás teď válí s epikou, přitom opět ctí tradice evropského, rozumněj severského black metalu. Na ten zvuk si chvíli budu zvykat, jinak opět velmi slušná práce s atmosférou, tempem a aranžmá. Fešná blacková skládanka!