OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak jistě víte, PRONG byla na počátku devadesátek hodně osobitá parta, která se (stejně jako tehdy třeba PANTERA, HELMET, WHITE ZOMBIE, BIOHAZARD, FEAR FACTORY a další…), snažila hrát ten metal trochu jinak, než bylo do té doby zvykem. V tomto případě to znamená implementovat něco málo z hardcoru, industriálu a alternativy a spíše než stavět na technice, rychlosti a tvrdosti, být více „groove“.
Kapele se dařilo, natočila čtyři zajímavá alba a těšila se z uznání jak fanoušků, tak kritiky. Ovšem jak už to tak bývá, úspěch netrvá věčně. Po té, co kapelu v roce 1997 hodil přes palubu vydavatel Sony Music (komerčně orientovaný major label nebyl spokojen s prodejními čísly alba „Rude Awakening“), došlo k přerušení činnosti. Leader Tommy Victor kapelu znovu obnovil v roce 2002, ale její nová éra toho zatím moc pozitivního nepřinesla. Vyšla od té doby pouze dvě alba s tím, že comebackové „Scorpio Rising“ (2003) byl hudebně i komerčně propadák, který sice kapela napravila zlepšením na „Power Of The Damager“ (2007), ale ani tato fošna nebyla přesně tím, co se od PRONG čekalo.

Na třetí pokus to však vypadá O.K. a „Carved Into Stone“ je konečně album, o kterém mohu s klidem říct, že jsou to ti opravdoví PRONG, kteří mne tak bavili v devadesátých letech. Kapela se vrátila ke svému typicky ostrému zvuku známému z alb „Cleansing“ nebo „Rude Awakening“ a podařilo se jí, a to je nejdůležitější, složit materiál, který v konfrontaci s touto její „zlatou“ érou obstojí velmi dobře.
Tommyho Victora tentokrát doplnili Alexi Rodriguez (3 INCHES OF BLOOD) na bicí a Tony Campos (MINISTRY, SOULFLY, STATIC X) na basu a zejména ten prvně jmenovaný se zdá být tou správnou ingrediencí, neboť je to po dlouhé době bubeník, který ty PRONG hraje tak, jak se správně má. Není to sice stále ještě ten „strojový“ styl, kterým hrál Ted Parsons , ale onen specifický „flow“, který spolu s Tommyho riffy dělal kapelu vždy tolik osobitou, na desce je.
Vzpomínáte ještě na řízné, hitové vály „Whose Fist Is This Anyway?“ či „Snap You Fingers, Snap Your Neck“? Tak nové pecky „Revenge Best Served Cold“, „Put Myself To Sleep“ nebo „ Keep On Living In Pain“ jsou jejich dokonalým pokračováním. Nejsou sice tolik industriální nebo chcete-li experimentální, ale mají typický „prongovský“ feeling. Album zní, jako kdyby vyšlo v roce 1995, a působí tak proto možná lehce staro-školsky, ale Tommy Victor a spol. nemohli dle mého udělat lépe.
Oproti minulému „Power Of The Damager“ je „Carved Into Stone“ více učesané a optimistické (i když úvodní thrashová jízda „Eternal Heat“ může zprvu působit dojmem opačným), ale i přes úbytek syrové dravosti má kupodivu o mnoho větší drive. Velký kus práce v tomto směru odvedl i zkušený producent Steve Evetts (SICK OF IT ALL, SEPULTURA, TDEP, EVERY TIME I DIE, POISON THE WELL, atd…), který za to jak kapelu „vyčistil“ a „narovnal“ zaslouží velkou pochvalu.
Kdyby PRONG vydali takovouto desku před těmi patnácti lety, tuším, že by byli do historie zapsáni mnohem tučnějším písmem. Nedá se ovšem nic dělat, 90´s jsou pryč a jen bláhový by čekal, že dnes již veteráni PRONG budou progresivní, jako byli v dobách „Prove You Wrong“, „Cleansing“ nebo „Rude Awakening“. I tak se ale kapela za „Carved Into Stone“ v žádném případě stydět nemusí. Album se sice ohlíží do minulosti, ale není trapné. Naopak, je kvalitní a osobité. Jako fanoušek PRONG jsem navýsost spokojen, 15 let dlouhé čekání je u konce.
Po dlouhé době konečně abum PRONG, které se může měřit s jejich klasickými alby z první poloviny devadesátých let.
8 / 10
Tommy Victor
- kytara, zpěv
Tony Campos
- basa
Alexi Rodriguez
- bicí
1. Eternal Heat
2. Keep On Living In Pain
3. Ammunition
4. Revenge Best Served Cold
5. State Of Rebellion
6. Put Myself To Sleep
7. List Of Grievances
8. Carved Into Stone
9. Subtract
10. Path Of Least Resistance
11. Reinvestigate
State Of Emergency (2023)
Zero Days (2017)
X – No Absolutes (2016)
Songs From the Black Hole (cover album) (2015)
Ruining Lives (2014)
Carved Into Stone (2012)
Power Of The Damager (2007)
Scorpio Rising (2003)
Rude Awakening (1996)
Cleansing (1994)
Prove You Wrong (1991)
Beg To Differ (1990)
Force Fed (1989)
Primitive Origins (1987)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Long Branch Records / SPV
Stopáž: 42:22
Produkce: Steve Evetts
-bez slovního hodnocení-
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





