PELICAN - Ascending
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KEEP ON ROTTING ještě stále nepředstavují jméno, které by mezi tuzemskými fanoušky mělo být vyslovováno s jakkoliv vyšší frekvencí. Že se to už v dohledné době může změnit, by nás mělo přesvědčit toto debutové EP, které toho i na omezené časové ploše dokáže nabídnout až překvapivě mnoho.
Je potěšitelné, že už ani u domácích nahrávek nemusíme pokaždé řešit nedostatečně údernou produkci, která spolehlivě blokuje veškerou snahu dotyčné kapely, když se „The Beginning“ může pochlapit dokonale sytým a průrazným zvukem. Především kytary perfektně válcují, a když se do toho zejména ve svých coreových nájezdech patřičně opřou, je dojem kobercového náletu kompletní.

Není tomu dlouho, co se skupině po svých počátcích spojených s automatickým bubeníkem podařilo angažovat živou obsluhu škopků, což je na nahrávce bezpochyby více než dobře znát. „The Beginning“ je velice živý a neposedný organismus, hlasitě se dožadující pozornosti. Nehovoříme zde však o nějakém podbízivém či otravném boji o posluchačskou přízeň. KEEP ON ROTTING nemají zapotřebí žádného škemrání. Prostě vás chytnou, přitlačí ke zdi, a pokud se vám to nelíbí, tak už sem příště nelezte.
A pokud náležíte do té šťastnější skupiny, jež si podobné jednání nechá s radostí líbit, tak si v následujících 20 minutách užijete pěkně současnou deathmetalovou jízdu, potvrzující žánrové trendy z posledních let. Trendy v tomto případě naprosto žádoucí a životaschopné. Účelné a zručné sázení technických riffů, prolínajících se s nekompromisními sypačkami, po kterých pak zase pro změnu přijde stopka a v zápětí hopsavý rytmus anebo slušivé sólíčko, je disciplínou v poslední době velice oblíbenou mezi deathovými (nebo snad deathcoreovými?) věrozvěsty nové žánrové epochy a jejich následovníky.
Do skupiny noshledů můžeme počítat i tyto Severočechy, s dodatkem, že se jedná o velice zručné učedníky, kterým sice můžeme začít vytýkat stále ještě menší dávku osobitosti, ale když se necháme několikrát zválcovat jejich debutovým materiálem, tak na podobné vylomeniny už nebude ani pomyšlení. Poměrně krátký časový úsek, který dostala pětice skladeb se však ve výsledku ukázal jako nesmírnou výhodou, neboť každá z nich dokáže se svým vymezeným prostorem naložit naprosto optimálně. Žádný kytarový riff, motiv či tempo nezůstávají na jevišti příliš dlouho, a tak se jednotlivé díly této skládanky střídají ve vražedném tempu. Nikoliv však v takovém, abyste nestíhali aktéry odměnit potleskem anebo z toho měli mít zamotanou hlavu. Žádná z pětice kompozic tak nepůsobí přeplácaným dojmem, ale naopak jejich údernost se díky takto šikovně seskládanému puzzle stává ještě větší a výsledný dojem pak lze shrnout jako velice slušivě odprezentovaný soudobý technicky pojatý (stále) deathmetalový masakr.
Natlakovaný děj nepostrádající hlavu i patu. U nás poněkud překvapivý výsledek na debutující kapelu, a to i navzdory předchozím zkušenostem její členů. Uvidíme, jestli to dokáže fungovat i na ploše regulérního alba. „The Beginning“ však nedává příliš mnoho důvodů myslet si, že by nemělo. Promyšlená, avšak přesto stále dosti živelná a svěží nahrávka, která hodně baví.
Nadějný debut signalizující příští velké věci.
7,5 / 10
1. The Happy Corpse
2. Punishment For Pride
3. Who Is The Kozmrd?
4. Heautontimorumenos
5. Dreams
The Beginning (EP) (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Marast Music / Plazzma
Stopáž: 19:22
Produkce: KEEP ON ROTTING
Studio: Hellsound
-bez slovního hodnocení-
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.





