PELICAN - Ascending
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Baskytarový mág Dominic Lapointe a další z jeho početných zastávek. Pokud pozorně sledujete zejména kanadskou prog/tech/death metalovou scénu, jistě jeho jméno neregistrujete poprvé. Techniku mistra bezpražcové a vícestrunné baskytary jsme mohli obdivovat jednak v přímočařejších sestavách (ať již studiových, či koncertních) jako ATHERETIC, QUO VADIS nebo VENGEFUL, ale také v rámci čistě instrumentálního prog/ambientního tělesa HUMANOID, za kterým stojí jiný neméně kreativní umělec ze Země javorového listu – Mathieu Marcotte. Speciální kapitolou je pak Lapointova participace v řadách experimentátorů AUGURY, se kterými natočil bez přehánění zásadní záznamy „Concealed“ a „Fragmentary Evidence“.
I konec roku 2010 zastihl našeho basového solitéra v plné permanenci, dozrál totiž ten správný čas sestoupit do studia a konečně natočit debutovou desku pod hlavičkou BEYOND CREATION. Nutno podotknout, že první oficiální plod spolupráce se dostává na pulty obchodů až po dlouhých šesti letech existence kapely. To však vůbec nevadí, neb jediné dobře uleželé album často bývá lepší celého zástupu těch horkou jehlou spíchnutých. Tohle dobře známé pravidlo bezezbytku platí i pro „The Aura“.

Již sám zeměpisný původ kapely (speciálně pak kouzelná slova „Kanada“ a „Québec“) dostatečně napovídá, v jakém žánrovém rozpětí se produkce BEYOND CREATION asi bude pohybovat. Osobně klasifikuji „The Aura“ jako více než životaschopného křížence ARCHSPIRE (extrémně variabilní rytmika, cit pro disharmonie), OBSCURA / AUGURY (znatelný epický potenciál), QUO VADIS (vzletná, přímočará, ale přitom dostatečně sofistikovaná „catchy“ melodika) a ORIGIN (natlakovanost, kompaktnost a soudržnost materiálu).
Přes ohromný instrumentální vklad je „The Aura“ sbírkou skladeb v pravém slova smyslu, nikoli čistě exhibiční změtí stovek not navrstvených na sebe v co nejkratších možných intervalech (právě myslím na BRAIN DRILL a jejich „Quantum Catastrophe“). To je ostatně pro québeckou scénu velmi typické, ať už zde vznikly záznamy pověstné svou komplikovaností („Obscura“), neotesaností („Temple Of Knowledge“) či do extrému dotaženou hrubozrnností („None So Vile“), vždy si dokázaly uchovat přehlednou kompoziční strukturu.

Z tracklistu „The Aura“ si dovolím vyzdvihnout hned druhou „Coexistence“ disponující meditativní atmosférickou mezihrou jako vystřiženou z druhého alba AUGURY, a dále pak závěrečný, celých jedenáct minut trvající epický manifest „The Deported“. Kapitolou samou pro sebe je pak „Omnipresent Perception“, jež se odehrává zcela v režii všudypřítomného, jako rozmazlená kočka předoucího bezpražce. Lapointe se se svou šestistrunnou basou samozřejmě nejraději pohybuje zcela mimo kytarové linie, uvolněné chvíle opepřuje rychlým tappingem a své unikátní představení závěrem korunuje dech beroucím sólem. BEYOND CREATION však nejsou kapelou jednoho muže, k velké variabilitě „The Aura“ přispívají stejnou měrou i kytary (milovníci arpeggií zajásají) i vokál Simona Girarda, jehož hrdlo je schopno zvládnout jak hlubší growling, tak výše položený „ječák“.
Debut BEYOND CREATION se bez diskusí zařadil mezi ty vůbec nejvýraznější prog/tech/death metalové nahrávky letošní sezóny. Pokud se považujete za příznivce AUGURY, ARCHSPIRE, OBSCURA a nebo třeba i německých NECROPHAGIST, neměli byste váhat ani vteřinu, neb „The Aura“ je albem přesně dle vašeho gusta. Pokud nebudete mít i tak dost, dám vám ještě jeden tip – poohlédněte se po desce „The Deamer´s Will“ od jistých BROUGHT BY PAIN. Proč? To už nechám na vás.

Pokud se považujete za příznivce AUGURY, ARCHSPIRE, OBSCURA a nebo třeba i německých NECROPHAGIST, neměli byste váhat ani na vteřinu, neb „The Aura“ je albem přesně dle vašeho gusta. Debut BEYOND CREATION náleží k vrcholům letošní prog/tech/death metalové sezóny.
8 / 10
Simon Girard
- zpěv, kytara (7 and 8 string)
Kevin Chartré
- kytara (7 string)
Dominic Lapointe
- baskytara (6 string fretless)
Guyot Bégin-Benoit
- bicí
1. No Request For The Corrupted
2. Coexistence
3. Chromatic Horizon
4. Omnipresent Perception
5. Injustice Revealed
6. Le Détenteur
7. The Aura
8. Social Disability
9. Elevation Path
10. The Deported
Datum vydání: Úterý, 12. dubna 2011
Vydavatel: PRC Music
Stopáž: 52:40
Produkce: Kevin Frenette and Chris Donaldson
Studio: CME Studios (bicí), Kevin Frenette's home studio
Výtečně proaranžované dospělé album s krásně klouzající baskytarou, které si u mnohých skladeb celkem dobře dokáži představit i ve verzi pro filharmoniky. Ryze instrumentální pasáže s hladkou medovou pulzující basou, která je ze zvuku oproti zvyku trochu víc vytažena je dokonce nezřítkakdy přitažlivější než u OBSCURY. Pro mne rozhodně špička letošní technicky orientované death metalové sezóny.
-bez slovního hodnocení-
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.





